Každá zeměpisná oblast vyvolává určité asociace. Když se chystáme na pár podzimních dní do Norska, musíme si přiznat, že nás tato skandinávská země přitahuje i trochu zneklidňuje zároveň. V seznamu očekávání máme představu o jedinečné kráse, ale také o melancholických domorodcích a věčně zatažené obloze. Při nástupu do letadla se nostalgicky obracíme zpět, protože odlétáme ve chvíli, kdy teploty babího léta lámou v Čechách historické rekordy. Obraz cvakajících zubů na studeném severu nám v tuto chvíli nepřijde nijak přehnaný.
Barevný Bergen
"Vy ženský jste všecky stejný. Je vám furt zima, ať jste kdekoli," kroutí hlavou Egil Drange, regionální manažer sítě hostelů Norske Vandrerhjem, a přitom se shovívavým úsměvem pozoruje, jak se, už navlečené do několika vrstev, soukáme do další (a poslední) teplé mikiny.
Bryggen v Bergenu . Foto: Marta B. Haga/MFA Norway V Bergenu, druhém největším městě Norska, je zrovna stejně jako v Česku babí léto. Ovšem s tím rozdílem, že je tu o dobrých patnáct stupňů méně než v Praze. Vypadáme jako dobře napěchované buřty a tímto vzdáváme hold první nálepce o studeném Norsku.
Zdejší podnebí se řadí mezi mírně teplé, vlhké a větrné. Na druhou stranu právě takové klima způsobuje, že i v říjnu bývá v Norsku neobvykle zeleno.
U nás tak intenzivně čerstvou barvu mají stromy pouze na jaře. Kopce okolo Bergenu jsou díky častému mrholení veselé a svěží po celé vegetační období a vzduch voní vodou, je čistý a lehký.
Zelenou tu vše teprve začíná. Čtvrť Bryggen, historický přístav a kdysi hlavní centrum obchodu v severní Evropě, hýří barvami jako vánoční leporelo. Barevné dřevěné domky podél vody dnes představují pravděpodobně tu největší městskou turistickou atrakci Bergenu.
Fasádu má každý domek dokonale upravenou, úhlednou a pravidelnou. Při prvním pohledu to vypadá, že celá barevná řada nemá snad jedinou chybičku. Domečky jsou vedle sebe poskládané jako razítka toho nejsvědomitějšího úředníka na světě, ovšem s tím rozdílem, že každý z nich má jinou barvu.
Že by tato téměř ideální souměrnost svědčila o dlouhodobé přítomnosti německých obchodníků, kteří zde od 13. století měli svůj hanzovní přístav? I to je možné. Ostatně sami Norové mají vytříbený cit pro čistotu a řád, který je patrný skoro na každém kroku.
Úhlednost čelní strany Bryggenu však záhy rozbíjejí četná průčelí mezi domky. Hravě protínají zadní část této historické památky, zabíhají do vnitřních dvorků, zákoutí a slepých uliček. Skrytá část hanzovního přístavu se při soumraku a drobném mrholení podobá rybářskému doupěti a s naleštěnou fasádou historického obchodního centra má společné jen obchůdky se suvenýry.
Vzduch v úzkých uličkách stále proudí ve svém zaběhnutém prastarém rytmu, dýchá rybinou, kožešinami a solí. Leckterý dům zde odkrývá svou původní tvář ze starobylých dřevěných trámů, vrzajících schodišť a pavlačí. Mnohé z nich jsou poznamenané časem, a přesto stále živé a teplé na dotek.
Výlet do norské duše
Norové mají jednu nepopiratelnou schopnost: snad skoro vše, co vymyslí nebo vytvoří, má lehkost a nenucený půvab. Pompéznost a falešnou okázalost byste v Norsku hledali marně. Stále nám vrtá hlavou, jak se to může skloubit s jejich pověstnou "severskou" trudnomyslností. Jací jsou Norové doopravdy?
Důvodů k depresi a uzavřenosti mají požehnaně. Žijí v zeměpisných šířkách, kde déšť střídá slunce častěji, než by si člověk přál. Zemi mají tak hornatou, že každou chvíli musí hrabat nový tunel, a jízda napříč Norskem pak místy připomíná nekončící strašidelný zámek. (Jediný rozdíl je v tom, že do autíčka na Matějské lezete dobrovolně, přičemž do rour protínajících četné hory prostě musíte.)
Stegastein, Aurland. Architekti: Tommie Wilhelmsen a Todd Saunders. Foto: Knut Bry / tinagent.com Norské hory obývají trollové, číhající podél cest nebo pod mosty. Tyto démonické bytosti jsou většinou velké, silné a požírají lidi. Sečteno a podtrženo, ráj pro pěstování duševních chorob, natož pak sklonů k zádumčivosti.
Přesto se Norové považují za přímé a veselé lidi se smyslem pro humor. Skutečně to tak je, i když hravou duchaplnost své povahy dávají najevo leckdy po svém. Nemají rádi číslovku třináct, a tak svoje království dělí do dvaceti krajů, přičemž kraj číslo třináct zcela chybí.
Proti bájným trollům staví v horských oblastech výstražné značky. Na otázku o počasí se tváří naprosto nechápavě, protože špatné počasí přece neexistuje. Existují jen nešikové, kteří se neumí oblékat. Během polárních dnů spí údajně pouze dvě tři hodiny denně a zbytek času "nasávají" světlo.
Božské Norsko
Snad největším důkazem pospolitosti a vřelosti Norů je stále živá vzpomínka na zimní olympijské hry z roku 1994. Dle slov tehdejšího předsedy MOV Juana Antonia Samaranche zorganizovalo Norsko bezkonkurenčně "nejúžasnější a nejpovedenější zimní svátek".
V Muzeu olympijských her v Lillehammeru mají pro návštěvníky různé originální dokumenty, fotografie a filmy z této doby. Při pohledu na emoce ve tvářích nadšených organizátorů i fandů nálepku o údajné uzavřenosti zdejších obyvatel definitivně škrtáme.
Největší krásou Norska je bezesporu příroda. Je divoká, drsná a zároveň nesmírně romantická. Při pohledu na fjordy na chvíli zapomenete, kdo jste a jak se jmenujete.
Půvab těchto obrovských mořských zátok zakousnutých do vnitrozemí až stovky kilometrů spočívá nejen v jejich celistvosti a síle, ale také v neuvěřitelných kontrastech. Snoubí se tu absolutní ticho vodní hladiny a divoký hřmot vodopádů, výška příkrých hor a hloubka tmavomodrého koryta.
Říká se, že hloubka fjordu vždy zhruba odpovídá výšce okolních hor. Zrovna sedíme na palubě menší motorové lodi, a když vzhlédneme na nebeskou výšku tyčící se nad hlavami, radši se ani nesnažíme domyslet, co všechno je pod námi.
Technický zázrak
Železný poník. Říkají mu tak, protože přežil všechny politické i ekonomické rozepře. Ustál hrozbu definitivního zrušení a s hrdou tvrdohlavostí si dennodenně prokousává svou cestu členitým horským terénem. Je to symbol úpornosti a přežití, technický zázrak.
Železný poník je vlak, který spojuje údolí Flam s obcí Myrdal na železniční trase Bergen-Oslo. Ve světě dnes údajně nenajdete žádnou jinou železnici se standardním rozchodem kolejí, která by se příkrostí stoupání mohla rovnat této.
Vzdálenost mezi oběma stanicemi je sice pouhých dvacet kilometrů, ale na tomto krátkém úseku musí železný dříč zdolat až 860 výškových metrů. Na své cestě projíždí celkem dvaceti tunely, z nichž osmnáct muselo být kvůli nepřístupnému terénu vykopáno ručně.
Díky otevřeným panoramatickým výhledům na hory, údolí a vodopády je jízda tímto vlakem úžasná jak pro fandy výjimečných technických řešení, tak pro milovníky nevšední přírodní podívané.
Na zdraví, Norsko!
Po návratu do Čech zjišťujeme, že babí léto mezitím skončilo. Vítá nás déšť a místo nebe se nad Prahou rozprostírá příšerná a neforemná říjnová šeď. Nevadí, špatné počasí přece neexistuje!
Jindy bychom snad začali skřípat zuby a měli neodolatelnou chuť se zavrtat do postele, teď však z letiště upalujeme rovnou do hospody. Máme za sebou úžasnou cestu do úžasné země a to nejde si nechat jen pro sebe.
Užitečné internetové stránky
www.visitbergen.com oficiální turistické stránky Bergenu
www.visitflam.com stránky oblasti ve fjordu Aurlandsfjord
www.flaamsbana.no informace o flamské železnici
www.visitnorway.com oficiální turistické stránky Norska
Foto Visit Norway, Bergen Tourist Board: Podzim Rameno největšího norského fjordu. Závrať Vyhlídka Stegastein na Aurlandfjord (650 m n. m.) Bergen Domky jsou tu vedle sebe poskládané jako razítka nejsvědomitějšího úředníka na světě. Železný dříč Úžasná podívaná na hory, údolí a vodopády.
http://in.ihned.cz/c1-39183290-lecba-norskem