Fridtjof Nansen přišel na svět 10. října 1861 ve Store Froen u Osla. Na univerzitě studoval zoologii, a když mu jeho profesor navrhl, aby jel na sever s rybářskou výpravou a prozkoumal anatomii tuleňů, s nadšením to přijal. V létě roku 1882 se dal jako jedenadvacetiletý najmout na velrybářskou loď, lovící mezi Spicberky a Grónskem, aby se seznámil s tamními ledovými podmínkami. Od mládí totiž snil o polárních výzkumech a připravoval se na ně nejen vědeckým studiem, ale i pravidelným tělesným cvičením. Postupně se zaměřil i na studium oceánografie, astronomie a dalších souvisejících oborů.
Lákala ho severská příroda
Sever ho neustále lákal, a tak si dal za cíl projít napříč Grónskem. Rozhodl se, že zdolá nekonečnou ledovou pustinu tohoto ostrova na lyžích. Přestože ho mnozí varovali před až příliš dobrodružným podnikem, získal nakonec dost peněz od sponzorů a mohl výpravu pečlivě naplánovat. V květnu 1888 vyrazil spolu s dalšími třemi Nory a dvěma Laponci z východního pobřeží Grónska a během čtyřiceti strastiplných dnů ujeli a ušli 650 km k západnímu pobřeží. Čelili sněhovým bouřím a celé týdny vlekli nákladní sáně při teplotě až -50 °C přes terén, který místy dosahoval i výše 2700 m n. m. Nakonec museli přezimovat mezi místními Eskymáky a do vlasti se vrátili až v roce 1889.
Protože prozkoumali dosud neznámé vnitrozemí největšího světového ostrova, bylo pro svět objevem, že celý ostrov je pokrytý ledem. Dosavadní názory tvrdily opak. Dobrodružnou i riskantní cestu sledoval světový tisk, takže pak Nansen sehnal relativně snadno peníze na další výpravu. Když si pro ni připravoval výstroj, prokázal velkou vynalézavost při stavbě lodi vejčitého tvaru, která měla odolat tlaku ledu. Vynalezl i Nansenovy sáně, které se stejně jako jeho vařič používají dodnes.
Vpřed na lodi Fram
Po návratu z polární expedice se oženil s dcerou významného zoologa Evou Sarsovou. Spolu pak odjeli do Osla (tehdejší Kristiánie), kde se Nansen stal profesorem zoologie a oceánografie.
Na další výzkumnou výpravu se vydal v červnu roku 1893 na lodi Fram (znamená to Vpřed a dnes tuto loď najedeme v muzeu v Oslo). Vypluli z norského přístavu Vardô a zamířili do Arktidy k Novosibirskému souostroví. Pluli několik měsíců na rozbouřeném moři, potom se v lodi, která mezitím zamrzla v ledových krách, nechali unášet proudy k severozápadu. Chtěli využít pohybu ledových ker jako dopravního prostředku... Avšak 14. března ji Nansen s poručíkem Fredrikem Hjalmarem Johansenem opustil a na saních tažených psy se dostal na nejzazší arktickou pozici, jaká kdy byla dosažena.
V létě 1896 se všichni vrátili do vlasti od té doby byl Nansen velice uctíván, nejenom obyvatelstvem, ale také vládou. Výprava sice nedobyla severní točnu (byla od ní vzdálena skoro 700 kilometrů, ale z vědeckého hlediska se stala základem pro zkoumání Arktidy. A učinila další objevy v oblasti polární meteorologie a magnetismu, v oceánografii i zoologii. Změřila hloubku Arktického moře (kolem čtyř tisíc metrů) a dokázala, že Golfský proud proniká až do polárních končin.
Nadšený Fridtjof Nansen se zúčastnil ještě několika vědeckých oceánografických výprav, ale pak svou životní zálibu opustil a dal se na dráhu politika. Zaznamenal značné úspěchy v diplomacii, řadu let působil jako velvyslanec.
Co udělal v politice
V letech 1905-1907 Nansen bojoval za osamostatnění Norska, které bylo do té doby součástí Švédského království. Když se to podařilo, začal pracovat v 1908 -1910 jako vyslanec nově vzniklého Norského království v Londýně, po první světové válce pak zastupoval Norsko ve Společnosti národů a zasazoval se o návrat všech válečných zajatců domů.
V roce 1922 se zúčastnil další výpravy - tentokrát humanitární, na pomoc hladovějícímu Rusku. A v témže roce dostal za své celoživotní snahy Nobelovu cenu míru. V jednom článku o Nansenovi se píše doslova, že byl „sžíraný pohledem na lidské utrpení". Po tragédii arménské genocidy (1916) usiloval o vytvoření jednotného Arménského státu, ale to se mu bohužel nepodařilo. Známým pojmem se stal takzvaný Nansenův pas či průkaz, což je doklad totožnosti vydávaný uprchlíkům na základě ustanovení meziválečných smluv. Mohl být používán i jako cestovní dokument a nese název podle Fridtjofa Nansena, někdejšího vysokého komisaře Společnosti národů pro uprchlíky, který jeho právní zakotvení prosadil roku 1922. Šlo o první mezinárodní právní opatření, jež měla za cíl ochránit vysídlence a uprchlíky. Do roku 1942 ho přijalo 52 zemí včetně Československa a podle odhadu bylo v průběhu dějin vydáno na 450 000 těchto pasů.
Fridtjof Nansen zemřel 13. května 1930 v Lysakeru, ale jeho sláva při dobývání severní točny předčila ohlasy jeho boje za pravdu a spravedlnost.