Rodina:
Arne Dekke Eide Næss se narodil 27. ledna 1912. Pocházel z bohaté měšťanské rodiny ve Slemdalu na předměstí Osla, která byla přísně protestantská. Jeho otec, Ragnar Næss, zemřel, když Arnemu nebyly ani dva roky. Jeho matka ho rozhodně nerozmazlovala a bránila se i projevování emocí. Roli matky zastoupila chůva Mina, která mu dávala lásku, jež od matky neznal. Ale kvůli této citové vazbě musel Mina odejít, s čímž se Arne nikdy nesmířil. Jeho starší bratr, Erling Dekke Næss, byl velmi velmi úspěšný obchodník, vlastnil rejdařskou společnost.
Mládí, vzdělání:
Arne Næss miloval přírodu již od svého mládí a cítil se být součástí přírody. Jeho vášní bylo lezení po horách. Brzy mu začaly být ale stromy v rodinné zahradě malé, a tak začal zdolávat vrcholky hor. Pozoruhodné je, že do svých 17 let stanul na 106 nejvyšších horách v Norsku.
Ale pojďme se věnovat jeho studiu. Jelikož pocházel ze zámožné rodiny, dostalo se mu opravdu kvalitního vzdělání. Na Univerzitě v Oslu studoval filosofii, matematiku a astronomii. Jenže jak už napovídají výše napsané řádky, jeho zájmy sahaly mnohem dál. Interesoval se také o ekonomii, dějiny, psychologii, sportovně zápasil, hrál na klavír a jeho horolezecká vášeň již byla zmíněna. Ve věku 21 let, po úspěšné obhajobě dvou svých diplomových prací, odjel do Vídně.
Zatímco v Paříži se Arnemu příliš nelíbilo, Vídeň pro něj byla rájem. Kromě studia zde mohl také lézt po horách. Byl nakloněn Vídeňskému kruhu, kteří dnes patří mezi klasiky analytické filosofie. Ti ho mezi sebe srdečně přijali, nicméně to, co oni považovali za nové pravdy, pokládal Arne pouze za významné podněty, jež měly být prověřeny interdisciplinárním výzkumem. V roce 1937 pronesl svou slavnou větu, když v laboratořích kalifornského Berkeley zkoumal chování krys. Prohlásil, že z pozorování krys se naučil o fungování lidského kolektivu víc než od Platona.
Válečná léta:
V roce 1939 se stal Arne Næss stal profesorem filosofie na Univerzitě v Oslu, a to ve svých 27 letech, čímž se stal nejmladším univerzitním profesorem Norska, a až do roku byl jediným profesorem filosofie v tomto severském království. Na této univerzitě zůstal až do roku 1970, tedy 41 let.
Během okupace Norska Næss zmařil plán nacistů na na ideologické přeškolení norských studentů. Po válce chránil ty, kteří si zadali s nacisty, před rozhořčenými občany, jimž na oplátku vysvětloval, čím oni sami okupaci pomáhali.
Za nacistické okupace Norska se Næssovi podařilo zmařit plán nacistů na ideologické přeškolení norských studentů. Po válce chránil ty, kteří si zadali s nacisty, před rozhořčenými občany, jimž na oplátku vysvětloval, čím oni sami okupaci pomáhali.
V letech 1948-1949 vedl plán UNESCO, který se měl překonat ideologické kontroverze. Avšak tuto práci nedělal příliš dlouho, a to sice proto, že mu vadily neurčité výroky politiků, jež se daly vykládat všelijak. Jak vidno, od té doby se mnoho nezměnilo.
Aktivista, ekolog:
V roce 1950 se Arne Næss vypravil s norskou expedicí, které se účastnili také P. Kvernberg, H. Berg a Tony Streather, na 7708 metrů vysokou pákistánskou horu Tirich Mir (33. nejvyšší hora na světě). Tato výprava zdolala Tirich Mir jako první v historii.
Důležitou událostí v životě Arneho Næsse bylo, když se usadil na horské chatě Tvergastein, jež se nachází pod horou Hallingskarvet v norském kraji Buskerud. Toto místo ho inspirovalo, zde psal svá díla.
V roce 1951 vydává knihu Interpretation a Preciseness (Interpretace a přesnost). Toto je jedna z jeho hlavní filosofických prací. Dlouho pracoval na empirické sémantice, a na pozadí svých filosofických knih vyvinul empirickou metodu pro analýzu jazyka. Byla to aplikace teorie množin na jazykovou problematiku interpretace, kde Næss rozšiřuje práci logika L. Eulera a sémantika C. K. Ogdena. Hlavní myšlenka této práce je ta, že jakýkoli verbální projev (slovo, fráze či věta) může mít potencionálně i jiné interpretace, což závisí na obecných jazykových normách (charakteristiky určitých osob nebo skupin uživatelů) a také na jazykové situaci, ve které se projev nachází. Tyto různé interpretace mají být formulovány v přesnějším jazyku reprezentovaném podskupinou původního projevu. Každá podskupina může mít i další podskupiny (teoreticky ad infinitum).
V roce 1958 založil časopis Inquiry – interdisciplinární filosofický časopis.
Od roku 1970 byl filosofem na volné noze a aktivistou za životní prostředí. Získal si široké publikum, mimo jiné i prostřednictvím knihy Ekologie, společnost a životní styl (1976). Ale už v letech 1940-1955 byl zaníceným účastníkem mírového hnutí a později také přívržencem „zelené politiky“. Kandidoval také za Stranu zelených.
K Arnemu vždy patřil smích a hry, byl ironický, pohotový a spontánní. Odlišoval se uvnitř i navenek. Byl uznávaný, obdivovaný, ale pro mnoho lidí byl rozporuplnou osobností.
Arne Næss se proslavil především tím, jak se angažoval v otázkách životního prostředí. A byl známým nejen v akademických kruzích, ale především mezi veřejností. V roce 1970 se zúčastnil se demonstrace u vodopádu Mardola v Romsdalu, kde jeho věhlas ještě zesílil, a to v národním i mezinárodním měřítku. Demonstranti se připoutali přímo před vodopádem a také se postavili do cesty stavebním strojům. Fotografie rozvážného profesora, který je vynášen policií, byla optimálním výrazem jeho přesvědčení, že k filosofii se mají přidat také skutky. Zhruba o deset let (1979-1981) později se také zapojil do pokusu zastavit plánovanou výstavbu přehrady na řece Altě v severním Norsku. Akce však nebyla úspěšná, protože o několik let později byla přehrada vybudována.
Arne, jako jeden ze zakladatelů hlubinné ekologie, cestoval po celém světě a přednášel (Bali, Peking, Berkeley, Bukurešť, Dubrovník, Helsinki, Hongkong, Japonsko, Jeruzalém, Londýn, Melbourne, Reykjavík, Tchaj-wan, Tartu (Estonsko), Tromsø, Vancouver, Varšava…). Jeho názor byl takový, že všichni musíme pochopit, že celá planeta je živý systém, který vyžaduje péči, a takové pochopení se musí odrážet v našem jednání a v našem životním stylu.
V roce 1973 potkal Kit-Fai, studentku filosofie na univerzitě v Hongkongu. Byla jeho životní partnerkou, jeho ženou, jeho sekretářkou, asistentkou a velmi se zasloužila o šíření jeho myšlenek.
Jeho kniha Životní filosofie (1998) se v Norsku stala bestsellerem, a knihy Svobodný člověk (1999 o Spinozovi) a Gándhí (2000) si také získaly mnoho čtenářů.
Jeho filosofie:
Některé filosofické názory jsme si již nastínili. Je potřeba říci, že Arne Næss byl ovlivněn především dvěma filosofy: Baruchem Spinozou a Mahátmou Gándhím.
Arne Næss založil v Norsku několik nových typů filosofie: logický empirismus, empirickou sémantiku, posibilismus, hlubinnou ekologii a ekosofii. Podstatný byl Næssův postoj k přírodě a odpor vůči násilí.
Nyní se pojďme v krátkosti zaměřit na hlubinnou ekologii, kterému se také říká „osloská škola“, směru, kterému dal Arne Næss základy. Hlubinná ekologie zastává přesvědčení, že příroda tu není proto, aby sloužila lidem, ale naopak. Člověk je zde součástí přírody, je jedním druhem mezi mnoha jinými, což popírá člověka jako „pána přírody“. Hlubinná ekologie není jen teoretický přístup, ale také ekologické hnutí.
Od hlubinné ekologie se přesuňme k ekosofii. Ekosofie je osobní filosofický systém vztažený k přírodě a životnímu prostředí. Næss také předpokládá, což je důležité, že každý si vytvoří svou vlastní ekosofii, která může vycházet z již stávajících etických či náboženských směrů.
Sám Næss tuto ekosofii definoval takto: „Ekosofie je ... životním filosofickým světonázorem inspirovaným podmínkami v ekosféře.“
A co se týče vztahu ekosofie k hlubinné ekologii, Næss říkal, že ekosofie je filosofický základ, na němž jsme schopni přijmout zásady hlubinné ekologie.
Ekosofie má svoji normativní strukturu. Næssova vlastní ekosofie se nazývá ekosofie T - T upomíná jeho horskou chatu Tvergastein. Důraz je zde kladen na seberealizaci, ne však k uspokojení svého ega, ale podstatné je pochopení zásadní souvislosti sebe s okolním světem.
Dílo a ocenění:
Arne Næss za svůj život získal mnohá ocenění (např. Řád sv. Olava, Cenu Severské rady za životní prostředí, Cenu skandinávské rady aj.). Také založil Centrum pro rozvoj a životní prostředí (SUM), které funguje především jako výzkumný ústav při Univerzitě v Oslu. Arne Næss vydal okolo 30 knih a mnoho dalších článků.
Zemřel 12. ledna 2009 ve věku nedožitých 97 let. Storting rozhodl, že jeho pohřeb bude zaplacen ze státní kasy. Na jeho pohřeb přišly např. předseda vlády Jens Stoltenberg, korunní princ Haakon či spisovatel Jostein Gaarder.
Ať se nám myšlenky tohoto vitálního a všestranného muže líbí, nebo ne, je jasné, že na norskou a celosvětovou filosofii 20. století měl zásadní vliv.
S Arnem Næssem byl natočen dokument Volání hory (The Call of the Mounatin), na jehož části odkazuji prostřednictvím internetových stránek YouTube.
Odkazy:
http://www.youtube.com/watch?v=llvnEaLUOac
http://www.youtube.com/watch?v=bMcHoJJI-Bs&feature=related
http://www.youtube.com/watch?v=ZmA_QwkIpKE&feature=related
http://www.youtube.com/watch?v=G8rwV7KNwXg&feature=related
Převzato z: www.skandinavskydum.cz
Zdroj: Aftenposten, NRK, idnes.cz, wikipedia.org, sum.uio.no, simenkjellin.no