Erlend Øye z Kings Of Convenience představí 26. března 2008 v Paláci Akropolis svůj nový projekt The Whitest Boy Alive. Ať už se zpěvák Erlend Øye, rodák z norského Bergenu pustí do jakékoliv hudby, vždy je zaručen výborný výsledek.
Jeden z nejosobitějších vokalistů současné populární hudby se proslavil jako polovina severských folkařů Kings Of Convenience, zpíval na hitech Röyksopp, Dntel nebo Safety Scissors a vydal úspěšné sólové album v duchu klubové elektroniky. Jeho nejnovější projekt - kapela The Whitest Boy Alive je zhmotněním Erlendova přání hrát přímočarý pop-rock bez zbytečných zvukových ozdob. Je až skoro k nevíře, že skupina před pěti lety v Berlíně vznikla jako projekt dvou hudebníků, kteří se v té době zabývali DJingem.
Oye a respektovaný klubový producent Marcin Öz se ale brzy začali zbavovat všech elektronických prvků a posilněni o další dva členy nabrala jejich kapela směr indie popu s výraznou rytmikou. Název kapely je třeba brát s nadhledem, Erlend a spol. se svojí hudbou vychází z bělošského funku kapel ze začátku 80. let jako byli Talking Heads nebo Josef K. V sestavě Erlend Oye – kytara a zpěv, Marcin öz – basa, Sebastian Maschat – bicí a Daniel Nentwig – klávesy natočili za pár dní v berlínském klubu Cafe Moskau album Dreams.
Jako kdyby se do nahrávky promítla střídmost úmyslně udržovaného soc-realistického interiéru klubu, The Whitest Boy Alive nahráli minimalistický rock vysvlečený ze všech přídavných efektů. Absence aranží obnažuje upřímnost a křehkost písní, jimž vévodí unikátní hlas Erlenda Oye. Umí být zasněný, letargický, zranitelný, jindy je odměřený a přesto dokáže vybudovat intimní spřízněnost s posluchačem.
Často se zdá jako kdyby ani nezpíval, jen nenuceně přednáší texty a mezi slovy nechává volně plynout čas. Písně o rozbitých vztazích jsou plné melancholie, nicméně zároveň mají sílu povzbudit jako třeba Don't Give. Vzkaz The Whitest Boy Alive k návštěvníkům jejich koncertů je velmi jednoduchý: „Hrajeme naši hudbu na živo. Zpívejte s námi, jestli znáte texty.“
Palác Akropolis