Výkonná moc je v rukou vlády. K nejdůležitějším funkcím vlády patří předkládání návrhů zákonů a rozpočtu Stortingu (norské národní shromáždění) a zavádění vládních rozhodnutí do praxe prostřednictvím ministerstev. Vládu tvoří členové Stortingu a v jejím čele stojí předseda vlády. Formálně se postupuje tak, že král vyzve stranu, která zvítězila ve volbách, aby sestavila vládu nebo životaschopnou koalici.
Vládní rozhodnutí jsou každý pátek formálně předkládána králi ve státní radě (to znamená, že je společně schvaluje král a státní rada). Všechny královské vyhlášky musí podepsat král i předseda vlády.
Formálně a de facto má norská vláda, zejména předseda vlády, méně pravomocí než v řadě jiných západních zemích. Nejvyšší vládní funkce tradičně zastávají předseda vlády, ministr zahraničních věcí a ministr financí.
S růstem úkolů, které musí stát řešit, se zákonodárná iniciativa stále častěji přesouvá ze Stortingu na vládu a přes ni na jednotlivá vládní ministerstva. Norsko je charakterizováno ministerskou vládou, kdy ministr slouží jako vedoucí politický přestavitel svého ministerstva. K ministrovi mají nejblíže státní náměstkové, jmenovaní do funkce na základě své politické příslušnosti, kteří jsou obdobou zástupců ministra, a političtí poradci.
Ministerstva mají hierarchickou strukturu: nejvyšším správním představitelem je generální tajemník, postupně následovaný generálním ředitelem (ekspedisjonssjef) na úrovni jednotlivých odborů, prvním zástupcem generálního ředitele (avdelingsdirektør) na úrovni odboru nebo sekce, druhým zástupcem generálního ředitele (underdirektør) na úrovni sekce, vedoucím oddělení (byråsjef) na úrovni oddělení a státními úředníky, mezi něž patří různé kategorie poradců, výkonných úředníků a administrativního personálu.