Norsko hrálo vůdčí roli v procesu, který byl zakončen přijetím Úmluvy o zákazu použití, skladování, výroby a převodu protipěchotních min a o jejich zničení (Úmluva o zákazu min). Text úmluvy byl dokončen na jednáních, která se konala v Oslu v září 1997.
Norsko se těší velkému mezinárodnímu uznání za svou práci na Úmluvě o zákazu min a dalších humanitárních iniciativách zaměřených na zákaz min. Norsko v této oblasti přispělo odbornými zkušenostmi a poskytuje značné finanční prostředky na podporu iniciativ zaměřených na zákaz min na mezinárodní úrovni: v období 1997 – prosinec 2005 celkem na tyto iniciativy vyčlenilo 200 milionů amerických dolarů. Norsko se rovněž aktivně podílí na mobilizaci zdrojů pro mezinárodní iniciativy zabývající se problematikou min a zajišťuje, aby byly účinněji využívány stávající zdroje.
Norské nevládní organizace hrají důležitou roli v úsilí o zavedení Úmluvy o zákazu min do praxe a v dalších humanitárních iniciativách souvisejících s problematikou min. Norská organizace People’s Aid je jednou z největších iniciativ působících v humanitární oblasti zaměřené na čištění minových polí a její zkušenosti pomohly Norsku dosáhnout vůdčího postavení v této oblasti.
Zákaz protipěchotních min je obecně považován za významnou součást mezinárodních lidských práv. Kromě zákazu použití protipěchotních min ve válkách je zákaz protipěchotních min základem sociálního a hospodářského rozvoje zemí postižených válkou. Čištění minových polí po skončení války je důležitým prostředkem budování důvěry mezi znepřátelenými stranami a umožňuje využívat území k neválečným účelům. Podpora humanitárních iniciativ zabývajících se problematikou min je proto významnou součástí norského příspěvku k mírovým procesům, do nichž je Norsko hlouběji zapojeno, včetně Srí Lanky a Súdánu.
Úmluva o zákazu min byla představena možným signatářům 3. 12. 1997 a vstoupila v platnost 1. 3. 1999. Úmluva vytvořila zcela novou normu v oblasti protipěchotních min. Od data platnosti úmluvy bylo zaznamenán výrazný pokles používání protipěchotních min, prudce poklesla jejich výroba a téměř ustal jejich prodej, rychle se snižují jejich zásoby, čistí se stále více minových polí a, v neposlední řadě, značně se snížil počet nových obětí min. V současnosti úmluvu ratifikovalo 151 zemí, avšak úmluva je přijímána jako mezinárodní norma i v širším měřítku a řada zemí, které ji neratifikovaly, se i přesto rozhodla zohlednit její ustanovení ve svých strategiích používání protipěchotních min.