Fridjof Nansen byl vědec, státník a laureát Nobelovy ceny míru. Jeho oddanost sloužit dobročinné věci zachránila po první světové válce životy mnoha tisíců lidí. Sám sebe však na prvním místě považoval za průzkumníka a vědce. Tato činnost ho těšila nejvíc.
Nansen se narodil v rodině s významnou tradicí služby národu. Jeden z jeho předků, Hans Nansen – bývalý starosta Kodaně – prozkoumal Bílé moře. Puzen stejným nutkáním zkoumat neznámé, mladý Nansen, ve věku pouhých 26 let, se rozhodl podniknout expedici, která překročí ledovou čepičku Grónska. Jeho šestičlenná expedice vyrazila roku 1888. Čelila mimořádně nepříznivému prostředí Uplynulo dvanáct dnů, než tým mohl vůbec vkročit na pevninu a opustit tak bezpečí hlavního plavidla expedice. Členové expedice úspěšně dokončili cestu napříč ledovou čepičkou a v září dosáhli západního pobřeží Grónska. Během nebezpečné cesty Nansen a jeho muži pečlivě zaznamenávali povětrnostní podmínky a sbírali další vědecké údaje.
Šestice se poté vrátila do Norska a celý národ je vítal. Nansen ovšem nehodlal usnout na vavřínech. Dřívější pozorování ho přesvědčila, že silný proud směřující z východu na západ musí směřovat ze Sibiře k severnímu pólu a odtud dolů do Grónska.
Odhodlán dokázat pravdivost své teorie, Nansen navrhl loď, která bude dostatečně silná, aby odolala tlaku ledu. Naplánoval plavbu na východ podél Severovýchodní cesty na ostrovy Nové Sibiře, kde loď zamrzne v ledu. Posádka pak zůstane na palubě lodi, kterou bude proud i s ledem unášet k severnímu pólu a úžinami mezi Svalbardem a Grónskem.
Expedice opustila Christianii (dnešní Oslo) v červnu roku 1893, s dostatkem zásob na pět let a palivem na osm let. Jeho loď pojmenovaná Fram plula na východ podél severního pobřeží Sibiře. Asi 100 mil před ostrovy Nové Sibiře Nansen změnil kurz přímo na sever. Do 20. září, 79° zeměpisné šířky, byla již Fram pevně uzavřena v ledové kře. Nansen a jeho muži očekávali, že loď bude unášena proudem ke Grónsku.
Ovšem proud unášel Fram dále od severního pólu, než Nansen doufal. Rozhodl se pokusit se dosáhnout pólu, spolu s jedním z jeho nejsilnějších a nejvěrnějších mužů – Hjalmarem Johansenem. Jejich pokus se nezdařil. Podmínky byly mnohem horší, než čekali. Často naráželi na překážky v podobě ledových hřebenů nebo nezamrzlých úseků, které je zdržovaly. Nakonec se na 86°14‘ severní šířky rozhodli vrátit a zamířit do Země Františka Josefa. Nansen a Johansen nedosáhli pólu, ale dostali se k němu blíže, než kdokoli před nimi.
V srpnu roku 1897 Nansen a Johansen vystoupili z expedičního plavidla v norském přístavu Vardø. Ve stejný den, aniž by o tom však oba muži věděli, Fram setřásl poslední zbytky ledu poblíž Špicberk a poprvé za tři roky se vydal plnou parou k jihu. Nansenova teorie se potvrdila. Člun byl unášen proudem, o kterém tento vědec tvrdil, že musí existovat. Expedice navíc nashromáždila cenné informace o proudech, větrech a teplotách a jednoznačně prokázala, že poblíž pólu na eurasijské straně není pevnina, nýbrž hluboký oceán pokrytý ledem. Pro novou vědu – oceánografii, měla plavba Framu velký význam. Pro Nansena znamenala profesní obrat. Oceánografie se stala hlavním předmětem jeho zkoumání.
Nansenova hlavní průzkumnická etapa skončila. I nadále však přispíval vědě tím, že shromažďoval rozsáhlé údaje z Norského moře a Atlantického oceánu.