Nejznámější současný norský výzkumník Thor Heyerdahl zkoumal kulturu našich dávných předků. Jeho cílem bylo objevovat historickou krajinu, ne zeměpisná území.
Heyerdahl se narodil v roce 1914 v městečku Larvik na jižním pobřeží Norska. Po důkladném studiu etnografických a archeologických nálezů z Polynésie, amerického kontinentu a jihovýchodní Asie Heyerdahl přišel s teorií, že Polynésie nebyla osídlena z jihovýchodní Asie, jak se do té doby věřilo, ale z Ameriky.
Jeho hypotéze se dostalo chladného přijetí, proto se Heyerdahl rozhodl osobně předvést správnost svého tvrzení. Pro svou plavbu vyrobil vor z balsového dřeva, který byl přesnou kopií vorů, které indiáni v Jižní Americe stavěli již od prehistorických dob. V roce 1947 Heyerdahl vyplul se šestičlennou posádkou na voru Kon-Tiki z Callao v Peru a směřoval k polynéským ostrovům Tuamotu – tato plavba je nyní známa po celém světě.
Tato riskantní tříměsíční plavba byla odvážným podnikem a současně vědeckým úspěchem. Po dokončení expedice Heyerdahl napsal knihu „Američtí indiáni v Pacifiku“, v níž podpořil své teorie nejrůznějšími důkazy, které prokazují jeho tvrzení. Heyerdahl ve své knize tvrdí, že první osadníci v Polynésii přišli kolem roku 500 n.l. z Peru a že v období let 1000 - 1300 n.l. dorazila ze severozápadního pobřeží Severní Ameriky nová vlna osadníků.
V roce 1953 Heyerdahl vedl norskou archeologickou expedici na souostroví Galapágy, aby dále podpořil své teorie. Expedice nalezla pro jeho teorie důkazy v podobě historických památek pocházejících od amerických indiánů z incké i předincké doby. Jednalo se o vůbec první nálezy tohoto druhu.
O tři roky později, v letech 1955-56, Heyerdahl vedl velkou 25člennou expedici na Velikonoční ostrov, kde prováděl rozsáhlé vykopávky. Nálezy učiněné na Velikonočním ostrově prokázaly existenci tří různých kulturních období – známé kamenné sochy vznikly v druhém z těchto období. Vykopávky rovněž odhalily starší sochy, které se velmi podobaly sochám nalezeným v Bolívii. Heyerdahlův pohled na dějiny osídlení Polynésie a dávné kulturní vlivy v této oblasti dodnes nepřestává fascinovat, v antropologických kruzích je však často silně zpochybňován.
Heyerdahl se vrátil na oceán v roce 1969, kdy vedl první expedici na člunu Ra, jejíž cíl se velmi podobal cíli výpravy Kon-Tiki. Expedice vyplula ze Safi v Maroku v rákosovém člunu Ra, nazvaném po egyptském bohu slunce, a pokusila se přeplout Atlantik a dokázat tak, že lodě dávných Egypťanů vyrobené z papyru byly schopny přeplout Atlantický oceán.
Po zdolání 5 000 kilometrů se však špatně postavený člun začal rozpadat. Plavbu bylo nutné ukončit. Nová expedice Ra II, která byla zahájena o rok později, byla korunována úspěchem a po dvouměsíční plavbě o délce 6 100 kilometrů dosáhla ostrova Barbados. Druhá expedice dokázala, že čluny jako Ra byly schopny v prehistorických dobách za pomoci Kanárského proudu přeplout Atlantický oceán.
V roce 1977 Heyerdahl podnikl další plavbu na rákosovém člunu – tentokrát s cílem vyzkoušet v praxi teorie o pradávných oceánských trasách. Expedice Tigris měla za cíl prozkoumat oceánské obchodní trasy a kulturní styky v době cca 3000 př.n.l. mezi Sumerem v Mezopotámii a řadou dalších kulturních center na Středním východě, v severovýchodní Africe a současném Pákistánu.
Po dokončení expedice Tigris se Heyerdahl zabýval výzkumem ranných dějin souostroví Maledivy v Indickém oceánu. Na Tenerife – jednom z Kanárských ostrovů – navíc objevil pyramidu orientovanou podle slunce, která může pocházet z doby Guančů, domorodých obyvatel Kanárských ostrovů. Heyerdahl rovně vedl rozsáhlé vykopávky na velké lokalitě v Tucume v Peru, kde odkrýval 26 andských pyramid.
Thor Heyerdahl zemřel dne 18. dubna 2002 ve věku 87 let.