Ačkoliv počáteční vikingské nájezdy tvořilo jen několik lodí, postupně počty pravidel rostly a flotily, které se plavily na západ do Anglie, Skotska, Francie a Irska tvořily stovky lodí. Vikingové přicházeli jako nájezdníci a plenitelé, kteří na jimi navštěvovaných pobřežích šířili strach a hrůzu. Kromě toho však byli i obchodníky a správci. Zakládali města, jako např. Dublin, a kolonie, např. Normandii ve Francii. V letech 879 – 920 kolonizovali Island, který se stal základnou ke kolonizaci Grónska.
V roce 986 v Norsku narozený Eirik Thorvaldsson, známý jako Erik Zrzavý, prozkoumal a kolonizoval jihozápadní část Grónska. Jeho syn, Leiv Eiriksson, se stal prvním Evropanem, který vstoupil na pobřeží Severní Ameriky. Tomuto prvnímu průzkumníkovi norského původu se v současnosti dostává mezinárodního uznání.
Datum a místo jeho narození není s jistotou známo, panuje však přesvědčení, že vyrostl v Grónsku. Sága o Eriku Zrzavém uvádí, že se v roce 999 plavil do Norska, nějakou dobu sloužil králi Olavu Trygvassonovi a o rok později byl poslán zpět do Grónska, aby svým lidem přinesl křesťanství.
Existují dvě verze následujících událostí. Jedna verze tvrdí, že na cestě do Grónska Eirikssona vítr odchýlil od správného kurzu a ten proto v roce 1000 náhodou dorazil na severozápadní pobřeží Ameriky a předstihl tak Kolumba téměř o 500 let. Nicméně podle zmiňované grónské ságy, která je obecně považována za důvěryhodnou, nebyl Eirikssonův objev dílem náhody. Sága tvrdí, že Eiriksson zorganizoval výpravu a vyplul na západ v pokusu dokázat tvrzení islandského obchodníka Bjarni Herjulfssona. V roce 986 Herjulfssona prudká bouře zuřící mezi Islandem a Grónskem zahnala daleko od obvyklého kurzu a obchodník po návratu domů sdělil, že daleko na západě spatřil kopcovitou lesnatou zemi. Ačkoliv je Herjulfsson zřejmě prvním Evropanem, který spatřil severoamerický kontinent, nikdy nevstoupil na jeho břehy. Leiv Eiriksson, povzbuzen řečmi o možných objevech a neustálou potřebou získávat zemědělskou půdu, koupil Bjarniho loď a vydal se na objevitelskou expedici.
Pravděpodobně se vydal po Bjarniho trase, ale v opačném směru, a uskutečnil tři přistání na pevnině. První objevenou zemi nazval Helluland neboli Zemi plochého kamene. Dnes panuje přesvědčení, že se jednalo o Labrador. Druhé přistání se uskutečnilo v Marklandu neboli Zemi lesů, zřejmě Newfoundland. Přesná poloha třetího přistání na pevnině, která byla nazvána Vinland, je předmětem sporů: mohlo k němu dojít daleko na severu v severním Newfoundlandu nebo daleko na jihu u mysu Cape Cod nebo dokonce za ním.
Eiriksson a jeho muži strávili zimu ve Vinlandu v místě, které nazvali Leifsbud-ir, a následujícího roku, 1001, se vrátili do Grónska.
Další plavbu k nově objevenému území uskutečnil Eirikssonův bratr Thorvald, Leiv Eiriksson se tam už nevrátil. Následné pokusy o osídlení Vinlandu nebyly úspěšné – mezi vikingskými osadníky a domorodými Severoameričany docházelo k silným sporům.
Přestože mnozí stále považují Kryštofa Kolumba za objevitele Nového světa, Eirikssonovo právo na tento titul bylo oficiálně potvrzeno vládou USA v roce 1964, kdy prezident Lyndon B. Johnson s jednohlasnou podporou Kongresu prohlásil 9. říjen „Dnem Leifa Eriksona“ na paměť prvního příjezdu Evropana na půdu Severní Ameriky.