Pro válčící mocnosti bylo norské vyhlášení neutrality nedůležité. Dne 9. 4. 1940 zaútočily na Norsko německé ozbrojené síly. Po dvou měsících intenzivních bojů a přes vojenskou pomoc Velké Británie a Francie bylo Norsko přinuceno kapitulovat. Královská rodina, vláda a vedoucí pracovníci ministerstva obrany a civilní správy odešli spolu se stahujícími se spojeneckými jednotkami do Velké Británie. Během války norská vláda pracovala v exilu.
Tím nejdůležitějším, co mohli Norové spojencům nabídnout, byla norská obchodní flotila. Sestávala z více než 1 000 lodí o celkové nosnosti přesahující 4 miliony tun brutto. Ve Velké Británii byly norské ozbrojené síly znovu vybudovány i s příslušným vybavením. Účastnily se námořních akcí v Atlantiku, bojů následujících po invazi do kontinentální Evropy v roce 1944 a vzdušných soubojů nad Spojeným královstvím a Evropou. Ke konci války Švédové umožnili Norům vytvořit vojenské jednotky na švédském území. Některé z nich se účastnily tažení proti německému nepříteli. Stalo se tak poté, kdy sovětská vojska napadla a osvobodila malé norské území v severovýchodním okrese Finnmark, na dalekém norském severu. V okupovaném Norsku rok od roku narůstal odpor obyvatelstva vůči okupantům. Vznikaly tajné vojenské jednotky, které Němci považovali za hrozbu.
Norsko bylo okupováno až do německé kapitulace v roce 1945. Po kapitulaci se v Norsku, kde v té době žily necelé 4 miliony obyvatel, nacházelo 400 000 německých vojáků. Za okupace Německo využívalo norské hospodářství pro své potřeby a nacistická vláda strachu prováděla popravy a masové vyhlazování, byť v menším měřítku než v řadě jiných okupovaných zemí.
Osvobození
Již 8. 5. 1945 norské jednotky z hnutí odporu začaly přebírat klíčová místa v zemi od nacistů. Postupně se k nim přidaly spojenecké a norské jednotky z Velké Británie a Švédska. Přechod moci z okupantů na spojenecké síly proběhl hladce. Exilová vláda se vrátila z Británie a 7. 6. připlul na britské námořní lodi do přístavu v Oslu král Haakon.
Z německých koncentračních táborů se začali vracet přeživší Norové. Na konci války v zahraničí pobývalo 92 000 Norů, z toho 46 000 ve Švédsku. Kromě německých okupantů se v zemi nacházelo 141 000 cizinců, většinou válečných zajatců. 84 000 z nich byli Rusové.
Během války Němci zrekvírovali 40 % norského HDP. K tomu bylo nutné přičíst samotné válečné škody. Značné škody utrpěl zejména okres Finnmark. Rozsáhlé oblasti byly zničeny v důsledku strategie „spálené země“, kterou Němci používali během ústupu. Jiná města a osady byly zničeny bombardováním nebo záměrným vypálením.
V bojích nebo ve vězeních zemřelo celkem 10 262 Norů. 40 000 Norů strávilo válku ve věznicích a koncentračních táborech.