Roku 1813 utrpěl Napoleon v bitvě u Lipska zdrcující porážku. Jedním z jeho protivníků na bojišti bylo Švédské království. Jelikož Švédsko již dříve ztratilo Finsko ve prospěch carské říše na východě, nyní si přálo získat Norsko, které by chránilo jeho západní hranici. Spojenci Švédska proto přislíbili, že může Norsko získat jako válečnou kořist.
Po spojeneckém vítězství u Lipska následoval diplomatický nátlak v Kodani a vojenský útok na dvojí království vedený z Holštýnska. V lednu roku 1814 dánský král Frederik VI. kapituloval, přerušil své styky s Napoleonem a předal Norsko svým švédským rivalům. Unie Norska a Dánska trvající 434 let tím skončila.
Dohoda mezi Dánskem a jeho protivníky obsahovala politická ujednání, která byla pro Norsko velmi důležitá. Podmínky dohody pevně stanovovaly, že se Norsko prostřednictvím unie s Švédskem má znovu stát nezávislou zemí. Následné prohlášení švédského krále Karla XIII. přiznávalo Norsku statut nezávislého státu s vlastní svobodnou ústavou, národním zastoupením, vlastní vládou a právem vybírat daně.
Nory zpočátku netěšila představa vstupu do nové unie. V té době byl norským guvernérem synovec dánského krále, princ Kristián Frederik. Ve shodě se svým strýcem se guvernér snažil vyvolat povstání Norů, které by zabránilo Švédům zemi převzít, a pravděpodobně i znovu zajistit výhodnou unii mezi Dánskem a Norskem.
Guvernérovy kroky vedly ke svolání shromáždění, které mělo vypracovat ústavu. Zákonodárci se setkali v Eidsvollu 70 km severně od Osla a dne 17. 5. 1814 zde formálně přijali norskou ústavu a zvolili Kristiána Frederika norským králem. 17. květen se dodnes slaví jako norský státní svátek.
Vítězové napoleonských válek nicméně odmítali přijmout jakékoli odchylky od dohodnutých podmínek. Švédové vyvinuli diplomatický tlak, a když se ukázal být neúčinným, zahájili vojenské tažení se zkušenými jednotkami, které Nory rychle porazily. V srpnu byla v Mossu jižně od Osla podepsána dohoda, v níž Švédové souhlasili s norskou ústavou podepsanou v Eidsvollu. Dohoda obsahovala dodatky nutné ke vzniku unie obou království. Král Kristián Frederik abdikoval 10. 10. 1814 a opustil zemi. Norsko vstoupilo do další unie.