V Norsku je divadlo relativně mladou uměleckou formou. Nejstarší divadlo, Den Nationale Scene v Bergenu, bylo založeno v roce 1850 a první národní divadlo, Nationaltheatret v Oslu, otevřelo své brány téměř o 50 let později, v roce 1899. Tato skutečnost je částečně zapříčiněna tím, že divadlo je městským uměním, zatímco Norsko bylo a zůstává zemí s malým počtem velkých měst. Postupně však vznikala i další divadla, nejdříve v Trondheimu a Stavangeru a od 70. let minulého století ve velké části Norska.
Od 70. let do roku 1980 norská vláda a různé okresy spolupracovaly na vytvoření pěti regionálních divadelních center. V současnosti v zemi působí 17 veřejně financovaných divadel, která jsou plně financována státem (Nationaltheatret – Národní divadlo, Det Norske Teatret – Norské divadlo, Den Norske Opera – Norská opera, Riksteatret – Státní putovní divadlo a Den Nationale Scene v Bergenu) nebo spolufinancována státem a příslušným krajským úřadem. Město Oslo dále financuje Oslo Nye Teater (Nové divadlo v Oslu) a dvě menší, experimentálnější scény – Divadlo Black Box a Det Åpne Teater (Otevřené divadlo). Beaivvás Sámi Teáhter (Národní divadlo Sámů) dříve financoval stát, v současnosti však získává prostředky od Sámediggi (sámský parlament).
Celkové prostředky, které jsou v Norsku vynakládány na scénické umění, činí 1.000 milionů norských korun (cca 112,8 milionů euro). Většinu z nich rozděluje ministerstvo kultury a církevních záležitostí. Zbývající část se rozděluje na krajské úrovni. To znamená, že téměř třetina celkového státního rozpočtu na kulturu je použita k financování scénického umění.
V Norsku je jen několik soukromých divadel, která většinou uvádějí komedie a muzikály.
Profesionální divadla v Norsku každoročně navštíví přibližně 1,5 milionu návštěvníků. V repertoáru norských divadel se přirozeně zvláštnímu postavení těší hry Henrika Ibsena a každá nová hra Jona Fosseho je vždy velkou událostí. Norská divadelní scéna se však zaměřuje i na zahraniční produkci a pravidelně uvádí představení klasiků dramatu - Euripida, Shakespeara, Čekova, Strindberga a Moliéra, moderních dramatiků, jako např. Tennesseeho Williamse, Arthura Millera, Samuela Becketta, Bertolta Brechta a Edwarda Albeeho, i současných autorů – Sarah Kaneové, Mariuse vod Mayenburga, Martina McDonagha a Larse Noréna.
Norští herci a režiséři se tradičně nechávali inspirovat spíše anglickou a americkou tvorbou než německou, francouzskou, italskou či španělskou tvorbou, to však dnes již neplatí. S novou generací uměleckých režisérů se stále větší pozornost věnuje evropské tvorbě a o norskou divadelní scénu se stále častěji zajímají přední zahraniční režiséři. Dvě nejvýznamnější divadla, Det Norske Teatret a Den Nationale Scene, jsou členy Evropské divadelní úmluvy a Vår teatret (Naše divadlo), regionální divadelní centrum na západním pobřeží, je aktivním členem evropské organizace Magic-Net, která sdružuje divadla a pedagogy, učitele i dospívající, režiséry i herce.