Norští umělci se zbavili svých úzkých vazeb na francouzskou uměleckou tradici až v roce 1965, a začali věnovat bližší pozornost uměleckému vývoji i v jiných zemích, jako např. Velká Británie a Spojené státy americké. Koncem 60. let minulého století Håkon Bleken (nar. 1929) a Knut Rose (nar. 1936) pracovali na přeměně doposud strohé norské malby do figurativnější a literárnější techniky. Mezitím se Jens Johannessen (nar. 1934), další člen jejich skupiny, rozešel s modernisty a vytvořil dekorativnější umění.
Silné impulsy amerického pop artu brzy dorazily i do Norska a inspirovaly rozvoj figurativního projevu s revolučním a silně kritickým obsahem. Umělci nyní začali vyjadřovat své osobní postoje, které se zabývaly tématy od války ve Vietnamu po rozvoj Třetího světa a různými národními otázkami, jako např. referendum o vstupu do Evropského společenství v roce 1972. Těmito trendy byli výrazně ovlivněni Per Kleiva (nar. 1933) a Anders Kjær (nar. 1940). Arne Malmedal (nar. 1937) a Kjell Pahr-Iversen (nar. 1937) navázali na rozvoj abstraktního umění, zatímco jiní umělci se vydali spíše směrem k figurativnímu projevu. Frans Wiedeberg (nar. 1934) se obrátil zpět k romantismu 19. století a začal ve svých ztvárněních člověka a vesmíru využívat symbolický jazyk, zatímco Karl Erik Harr (nar. 1940) se zaměřil na přímořskou krajinu severního Norska.
Odd Nerdrum (nar. 1944) následně vytvořil přístup, který se vrací až do doby baroka. Ve svých ranných pracích se otevřeně zabýval problémy současné společnosti, po roce 1958 se však stále více zaměřoval na rozvoj svého osobitého uměleckého projevu, za něž se mu dostalo mezinárodního uznání, zejména v USA.
Do 80. let minulého století již norští umělci nenapodobovali žádné cizí vzory a toto desetiletí bylo typické rozšiřováním různých malířských technik a forem. V tomto desetiletí se začala rozvíjet i multimédia a instalační umění. K významným postavám 80. let patří Bjørn Ransve (nar. 1944), který představoval norský postmodernismus, Kjell Torriset (nar. 1950), Ida Lorentzenová (nar. 1951) a Ulf Nilsen (nar. 1950), kteří se zabývali figurativním projevem, Kjell Erik Killi Olsen (nar. 1952), Håkon Gulvåg (nar. 1959), Bjørg Holene (nar. 1947) a Theresa Nortvedtová (nar. 1953), v jejichž výrazných literárních kresbách lze najít surrealistické podtóny, Leonard Richard (nar. 1945), jehož práce vychází z dětských vzpomínek společně zachycených v abstraktních kresbách, a Bjørn Carlsen (nar. 1945), představitel expresionismu.
Norská krajina je stále zdrojem inspirace řady umělců i přesto, že v 80. a 90. letech minulého století byli malíři ve svém projevu abstraktnější a expresionističtější než jejich předchůdci. Drsnější a surovější krajina odrážející archetypální horské formace je zachycena v dílech Olava Christophera Jensena (nar. 1945), Anne Katrine Dolvenové (nar. 1953), Ørnulfa Opdahla (nar. 1944), Bjørna Sigurda Tufta (nar. 1956), Håvarda Vikhagena (nar. 1952), Olava Christophera Jenssena (nar. 1954) a Andrese Kjæra. Koncem 90. let minulého století se však malba již netěšila stejnému postavení jako dříve, důraz na vlastní obsah pláten slábl a více pozornosti se věnovalo faktorům, které obraz obklopovaly. Kontext, v němž je obraz zasazen, rovněž hraje významnou roli, a fyzický rámec tak musí zahrnovat teorii i ideologii a vlastní technika malby se stává méně zajímavou ve srovnání s funkcí obrazu v konkrétním prostředí.