Grafika se v Norsku začala rozvíjet až od roku 1895, kdy Edvard Much začal experimentovat s různými technikami, včetně dřevotisku, leptu a litografie. Protože žil v zámoří, jeho dílo nebylo v Norsku hned rozpoznáno a jeho grafické techniky proto neovlivnily práci jeho norských kolegů. O pár let později Nikolai Astrup vytvořil velmi osobní styl za použití techniky barevného dřevotisku. Johan Nordhagen významným způsobem přispěl k rozvoji této oblasti výukou na Královské akademii umění a řemesel (1899) a položil tak základ norské výuky grafiky. V první polovině minulého století patřili k předním norským grafikům Rolf Nesch (1893 - 1975), kterému se dostalo mezinárodního uznání za svou originální techniku kovových grafik, a umělec sámské národnosti John Savio (1902 - 1938), který pracoval zejména s dřevotiskem.
V 50. a 60. letech minulého století se Sigurd Winge obrátil k německému expresionismu a převzal postupy Rolfa Nesche. Tento grafik pracoval zejména s leptem a experimentoval s kontrasty světlých a tmavých barev. Obecným trendem v 50. letech minulého století bylo zobrazení krajiny a studie postav, zejména pomocí dřevotisku a litografie. Řada slibných umělců napodobovala styl mezinárodního Ateliéru 17 Stanleyho Haytera v Paříži, který se specializoval na techniku tisku více barev pomocí jedné desky. V roce 1965 založili Reidar Rudjord a Anne Breiviková v Oslu dílnu nazvanou Ateliér Nord, v níž napodobovali zásady pařížského ateliéru.
V 70. letech minulého století se objevila řada nových postupů, včetně tisku na hedvábí, a došlo k oživení umění leptu ve figurativních i nefigurativních dílech. 70. léta minulého století jsou často nazývána zlatou érou grafiky, protože v umělecké komunitě i u veřejnosti byl pozorován zvýšený zájem o tento žánr a vznikla řada nových dílen a sdružení umělců. K významnějším novodobým grafikům patří Bjørn-Willy Mortensen (1941 - 1993), Per Kleiva (nar. 1933) a Anders Kjær (nar. 1940).