O rozvoj norské vážné hudby se významným způsobem zasloužil skladatel Edvard Grieg (1843 – 1907). Ačkoliv Norsko získalo nezávislost pouze dva roky před jeho smrtí, Edvard Grieg jej svými skladbami a koncertní činností pevně zapsal do mezinárodní hudební mapy. Skutečnost, že Norsko v roce 1905 získalo nezávislost, významně ovlivnila dějiny norské hudby. Po dobu pěti set let do Norska proniklo jen málo evropských aristokratických a buržoazních kulturních tradic, a proto v oblasti renesanční a barokní hudby v podstatě nemělo co nabídnout.
I tak však měl Grieg významné předchůdce: Halfdan Kjerulf (1815 – 1868) si v polovině 17. st. získal značný věhlas tvorbou klavírních skladeb, sólových písní s klavírním doprovodem a chorální hudby. Dalším významným hudebníkem byl skvělý houslový virtuos Ole Bull (1810 – 1880), který ve stejné době dosáhl jedinečných úspěchů v Evropě i USA. Tyto dvě postavy položily základy rozvoje současné norské vážné hudby a jejich skladby tvoří ústřední část Mezinárodního festivalu v Bergenu, zejména v koncertních sálech v Muzeu Edvarda Griega a v domovském městě Oleho Bulla, Lysøenu.
K hlavním protagonistům současné norské vážné hudby patří filharmonický orchestr v Oslo, filharmonický orchestr v Bergenu, norský orchestr komorní hudby, pianista Leif Ove Andsnes, violoncellista Truls Mørk a sopranista Solveig Kringelborn.
V období mezi působením Griegeho a Bulla a současnými hudebními hvězdami rovněž působili světoznámí sólisté, např. sopranista Kirsten Flagstadová (1895 – 1962). Současní norští mezinárodně uznávaní sólisté, soubory a orchestry se zasloužili o rozmach norské hudební komunity, ke kterému došlo od 70. let minulého století, nejprve zavedením veřejné hudební výchovy a později prostřednictvím nárůstu počtu festivalů a výstavby koncertních sálů ve všech norských velkoměstech. Dalším významným projektem je stavba nové budovy opery v Oslu, do níž se Norská národní opera přestěhuje na podzim roku 2008.
Norští skladatelé udržují odkaz Edvarda Griegeho stále živý. Po jeho smrti se nejvýznamnějším skladatelem stal Christian Sinding (1856 – 1941), jehož hudba je jednoznačně ovlivněna romantismem. V době, kdy norskou hudbu začaly ovlivňovat atonální trendy, pevné jádro skladatelů i nadále používalo Griegeho tonální a vlastenecké romantické prvky. K nástupcům Griegeho patřili David Monrad Johansen (1888 – 1974), Ludvig Irgens Jensen (1894 – 1969), Harald Sæverud (1897 – 1992), Klaus Egge (1906 – 1979), Geirr Tveitt (1908 – 1981), Øistein Sommerfeldt (1919 – 1994) a Johan Kvandal (1919 – 1999). Ze současných skladatelů je nejúžeji spjat s Griegeho tradicí Ragnar Söderlind (nar. 1945).