Norská cestopisná literatura je tradičně spojována s objevy, průzkumem a dobýváním nehostinných, obtížně přístupných území.
Koncem 19. století byly dobrodružné a průzkumné cesty úzce spojovány s vědeckou činností. V Norsku tento přístup zosobňovali průzkumníci Fridtjof Nansen (1861 – 1930) a Roald Amundsen (1872 – 1928), kteří vydali podrobné záznamy svých cest. Nansen byl skvělým spisovatelem, který často své knihy vlastnoručně ilustroval. K jeho dílům patří På ski over Grønland (První přechod Grónska, 1890), Fram over Polhavet (Nejsevernější sever, 1897), Russland og freden (Rusko a mír, 1927) a Gjennom Armenia (Arménie a Blízký východ, 1927). Amundsen rovněž publikoval řadu knih, včetně díla Sydpolen (Jižní pól, 1912) a Mitt liv som polarforsker (Můj život polárního výzkumníka, 1927). I dnes díla těchto mimořádných mužů uchvacují čtenáře.
Dalším výzkumníkem, jehož díla jsou široce vydávána, je Thor Heyerdahl (1914 – 2002), jehož zaoceánské vědecké výpravy na plavidlech Kon-Tiki, Ra a Tigris jsou zachyceny ve vzrušujících cestopisech a dokumentárních filmech. Heyerdahl vydal řadu dalších děl, kombinujících výzkumnou činnost s cestováním.
Dobrodruh a spisovatel Helge Ingstad (1899 – 2001) odkryl ruiny starodávné norské vesnice poblíž L’Anse aux Meadows na severním pobřeží Newfoundlandu a jednoznačně tak prokázal, že již před 1000 lety měli Vikingové v Severní Americe svou osadu. Ingstad vydal o svých výzkumech několik knih, včetně Landet under Leidarstjernen (1959; Země pod polární hvězdou, 1965) a Vestervej til Vinland (1965; Na západ do Vinlandu, 1969).
Současné norské cestopisy se zaměřují na popis jiných kultur. Ve svém knižním trháku Knihkupec kábulský popisuje válečná korespondentka Åsne Seierstadová život afgánské rodiny krátce po pádu Talibanu.