V letech 1903 a 1928 byli na Nobelovu cenu za literaturu navrženi tři norští spisovatelé. Jejich díla hrála ústřední roli ve vytváření základu moderní norské literatury. V roce 1814 byla zrušena 400letá unie Norska s Dánskem, hned však byla nahrazena unií se Švédskem, která trvala do roku 1905. Se vzrůstající touhou po národní nezávislosti rostla i touha vybudovat národní literární tradici v norštině, na rozdíl od dánštiny.
Bjørnstjerne Bjørnson (1832 – 1910) začal od 50. let 19. st. vydávat své Bondefortellinger (Příběhy rolníků) a obohatil tak norskou literaturu o nový narativní styl a téma. Jeho díla zahrnují poezii, povídky, romány a divadelní hry. Jako současník dramatika Henrika Ibsena (viz oddíl Divadelní tvorba), Bjørnson v roce 1903 získal Nobelovu cenu „jako hold jeho vznešené, nádherné a všestranné poezii, nezaměnitelné svou neotřelou inspirací a vzácnou čistotou ducha.“ Bjørnson se rovněž zpočátku aktivně účastnil hnutí o založení norského národního divadla.
Druhý laureát Nobelovy cen, Knut Hamsun (1859 – 1952), dosáhl literárního průlomu svým dílem Sult (Hlad), autobiografickým románem, který předznamenával vznik norského neoromantismu. Hamsun získal Nobelovu cenu v roce 1920 za dílo Markens Grøde (Zrozeno z půdy), vydané v roce 1917. Hamsunovo dílo je typické hlubokou averzí vůči civilizaci a vírou, že jediná lidská povinnost je spojena s půdou. Tento primitivismus (a s ním spojená nedůvěra ve vše moderní) nalezl své plné vyjádření v díle Zrozeno z půdy, často považované za jeho vrcholné dílo. Hamsunova ranná díla se obvykle zaměřují na vyvržence, tuláka, který agresivně odmítá civilizaci. V autorově středním období Hamsunova agresivita ustoupila melancholické rezignaci související se ztraceným mládím. Hamsunova díla jsou považována za klasiku norské literatury a on sám zůstává jedním z nejčastěji překládaných norských autorů beletrie. Ve své biografii Hamsuna (Záhada - život Knuta Hamsuna, 1987), které se setkala s nadšeným ohlasem, Robert Ferguson označil Hamsuna za jednoho z nejvýznamnějších vynalézavých literárních stylistů minulého století a prohlásil, že v podstatě neexistuje žádný žijící evropský či americký spisovatel, který by nebyl vědomě či podvědomě ovlivněn Hamsunovými díly. Knut Hamsun napsal více než 40 knih, z nichž několik je považováno za literární klasiku.
V roce 1928 byla navržena na Nobelovu cenu Sigrid Undsetová (1882 – 1949) za své vzrušující vykreslení života ve středověku. Její trilogie o Kristin Lavransdatterové (1920 – 1922) se stala mezinárodní klasikou. Undsetová byla plodnou spisovatelkou a úžasnou vypravěčkou, která kombinovala důkladnou znalost historie s hlubokým vhledem do životních podmínek lidí. Její knihy byly ve 30. letech minulého století v Německu zakázány a ona sama byla po nacistické invazi ve druhé světové válce přinucena své rodné Norsko opustit. Odešla do USA, avšak i nadále podporovala norské hnutí odporu. Po válce se vrátila domů a byl jí udělen Velký kříž sv. Olafa za její literární a vlastenecké úsilí. Její literární tvorba zahrnuje více než 30 titulů a její knihy byly přeloženy do řady jazyků.