Před rokem 1921 mohly norské děti sledovat všechny filmy. Kategorie dětských filmů neexistovala a filmy se promítaly bez omezení. Kolem roku 1910 se lidé začali zamýšlet nad schopností filmu ovlivnit diváky a v roce 1913 byl přijat první zákon týkající se provozu kin. V letech 1913 – 1921 zákony neuváděly věková omezení, proto byly filmy buď přístupné všem nebo zakázané. V důsledku toho byla řada filmů zakázána, přestože byla vhodná pro dospělé publikum. V roce 1921 byla zavedena věková hranice 16 let a v roce 1954 se dále rozdělila do kategorií 7, 12 a 16 let.
Celovečerní film Ti gutter og en gjente („Deset kluků a jedna holka“, 1944) natočený divadelním režisérem Alexejem Zaitzowem je považován za první opravdový norský dětský film, i když řada předchozích děl rovněž oslovovala dětského diváka. Zaitzowův fim s dětmi v hlavních rolích se točí kolem přátelství. Dodnes je považován za světlý bod norské filmové produkce za druhé světové války, kdy stříbrnému plátnu dominovaly apolitické komedie.
V letech 1944 – 1980 natočili norští filmaři 26 dětských filmů. Za nejvýznamnější se považuje období let 1955 – 1965, kdy nové půjčky a finanční fondy vázané na prodej vstupenek stimulovaly filmovou produkci. Toya (od Erica Heeda, 1956) a její pokračování byla prvním norským dětským filmem na pokračování. V roce 1959, po desetiletém období natáčení krátkých loutkových filmů, Ivo Caprino uvedl do kin film Ugler i mosen (Chystá se nějaká rošťárna), standardní celovečerní film, který si získal srdce mladých i starších diváků. V letech 1982 – 1988 norská tvorba dětských filmů stagnovala a netočily se žádné celovečerní filmy pro děti. V roce 1981 však norští filmaři natočili řadu dětských snímků inspirovaných evropským hnutím, které kladlo důraz na vzpomínky a pocity. K těmto filmům patřila Liten Ida (Malá Ida, 1981) od Laily Mikkelsenové, Zeppelin (1981) od Lasse Glomma a Løperjenten (Poslíček, 1981) od Vibeke Løkkebergové. Tyto filmy kontrastovaly s americkými dětskými filmy plnými akčních scén, které v té době dominovaly trhu, a kritici vedli debatu o míře, v jaké lze norské filmy označit za skutečné dětské filmy.
Obecný úpadek norského filmu v 80. letech minulého století postihl i dětské filmy, s počátkem 90. let však došlo k rychlému oživení. Důležitou vůdčí postavou byla Berit Nesheimová, která natočila tři portréty mladých dívek na prahu dospělosti: Frida – med hjertet i hånden (Frida – přímo ze srdce, 1991), Høyere enn himmelen (Za nebem, 1993) a Søndagsengler (Odvrácená strana neděle, 1996). Odvrácená strana neděle byla nominována na Oskara v kategorii nejlepší zahraniční film. Ponurý snímek Bare skyer beveger stjernene (Jen mraky hýbou hvězdami, 1998) od Torun Lian získal několik mezinárodních ocenění. Norští filmaři současně vytvářeli stále více animovaných a krátkých filmů.
Od roku 2000 začala v norské produkci dětských filmů více dominovat komerční stránka. Počet nových dětských filmů významně vzrostl. Založení Norského filmového fondu a zavedení nových zdrojů financování jsou součástí posunu směrem k rodinnému segmentu jako cílové skupině. V letech 2000 a 2006 bylo natočeno 17 dětských filmů, z nichž několik vychází ze známých literárních předloh nebo příběhů z médií. Rovněž se zprofesionalizoval marketing norských dětských filmů. Filmům Ikke naken (Barva mléka, 2004) od Torun Lian a Fia og klovnene (2003) od Elsy Kvammerové se dostalo skvělého přijetí u kritiků a získaly řadu cen na známých zahraničních filmových festivalech. V současnosti se však objevují známky, že norská produkce dětských filmů se stává homogennější a přizpůsobuje se tržnímu myšlení na úkor tvorby kvalitních a umělecky hodnotných dětských filmů, jejichž konkrétní cílovou skupinou jsou děti.
V roce 1951 založila novinářka a filmová kritička Elsa Brita Marcussenová společnost Filmsamfunn, jednu z prvních filmových společností, a specializovaný časopis o filmu. Marcussenová tvrdě bojovala za kvalitní dětské filmy a cestovala od školy ke škole, promítala filmy a vedla o nich debaty. V roce 1960 stát začal věnovat pozornost dětským filmům. Byla jmenována komise pro dětské filmy a v roce 1970 vznikla dílčí komise, která se zabývala dotacemi na import filmů, dabingem a katalogizací. V roce 1975 vznikly první plány na vytvoření úřadu na ministerstvu, který by se zabýval dětskou kinematografií, první poradce pro dětské filmy byl však jmenován až roku 1987. Ve stejném roce se rozhodovací komise při hodnocení žádostí o podporu filmové produkce rozhodla upřednostnit filmy pro mládež. Další důležitý posun nastal v roce 1988, kdy byl státní příspěvek závislý na příjmech z prodeje vstupenek u dětských filmů zvýšen z 55 % na 100 %. Ministerstvo kultury pověřilo norské filmaře úkolem natočit v letech 1990 – 1995 minimálně pět dětských filmů a udělilo tak prioritu státnímu financování dětské filmové tvorby. V roce 1992 obdržela Norská federace filmových sdružení prostředky, které jí umožnily zaměstnat stálého poradce pro dětské filmy. V současnosti v Norsku existuje asi 70 sdružení dětského filmu s celkem 9 000 členy.
Norský filmový ústav upřednostňuje tvorbu filmů pro děti a mládež. Je snaha, aby filmy poskytovaly nezapomenutelné zážitky a současně vzdělávaly a propagovaly film jako druh umění. Filmový ústav neustále distribuuje kvalitní dětské filmy do škol, knihoven a jiných institucí i na privátní trh.
Festival Amandus pořádaný filmovým ústavem je oblíbenou lillehamerskou akcí, kam mladí lidé mohou přihlašovat svá díla do soutěže o prestižní cenu Amandus. Festival se poprvé konal v roce 1987 a v roce 2006 překročil počet přihlášených filmů 300. V současnosti festival existuje v podobě nezávislé nadace.
Norský filmový ústav rovněž vytvořil internetová fóra pro mládež – prvním z nich byla www.mzoon.no, mediální dílna pro dospívající ve věku mezi 13 a 19 lety. Tato stránka umožňovala mladým lidem vytvářet filmy a hudbu a psát články a recenze. I když tato stránka již není aktivní, pracuje se na společném severském projektu podobné webové stránky www.dvoted.net, který bude spuštěn v roce 2006.
V roce 2001 byl zaveden státní program nazvaný „Kulturní ranec“, který má za cíl přiblížit žákům základních škol oblast profesionální kultury. Norský filmový ústav se v rámci tohoto programu stará o různé činnosti související s filmem a ročně rozdělí 3 miliony norských korun k podpoře prezentace filmového umění na školách po celé zemi.