Po druhé světové válce se vynořila řada vynikajících norských architektů, kteří pak po zbytek století dominovali norské architektuře. Zatímco řada z nich je již v důchodu nebo zemřela, objevila se nová generace talentovaných mladých architektů a získala si uznání doma i v zahraničí.
K významným mladším architektům patří: Ivar Lunde a Morten Løvseth za projekt Norského muzea naftového průmyslu ve Stavangeru (1999) a projekt knihovny v Tønsbergu (1992), Kristina Jarmundová za projekt ředitelství Norské meteorologické a akreditační služby v Kjelleru (1997) a projekt Gulskogenské školy v Drammenu (2001), Lund Hagem za projekt výzkumné budovy Norského ústavu pro výzkum plodin v Ullensvangu (1999), Stein Halvorsen a Christian Sundby za projekt budovy Sámediggi (sámského parlamentu) v Karasioku (2000), Jarmund a Vigsnes za projekt budovy Pobřežní stráže v Kvitøy (1999) , Reiulf Ramstad za projekt fakulty univerzity Østfold v Haldenu, Carl Viggo Hølmebakk za projekt márnice krematoria v Askeru (2000) a Jan Olav Jensen a Børre Skodvin za projekt kostela Mortensrud v Oslu (2001).
Zmínku si rovněž zaslouží řada zavedených architektonických firem. Od druhé světové války je přední norskou architektonickou firmou firma Lund & Slaatto. Jejím nejvýznamnějším dílem posledních let (1998) je skleněná konstrukce s řízenou atmosférou, která chrání zříceninu středověké katedrály v Hamaru. Návštěvníci považují za posvátnou budovu i tuto působivou skleněnou stavbu. Architektonická díla Sverreho Fehna ovlivnila několik generací norských architektů a dostalo se jim širokého mezinárodního uznání (viz kapitola Sverre Fehn). Niels Torpov se prosadil v mezinárodním měřítku projektem nové budovy Skandinávských aerolinií (známých pod zkratkou SAS) ve Stockholmu. Poté vyprojektoval ještě větší budovu pro Britské aerolinie na předměstí Londýna. Torp rovněž vytvořil projekty k většině budov v Aker Brygge, nábřežního průmyslového areálu uprostřed Osla, který byl přestavěn v úspěšný nákupní, kancelářský a obytný komplex. Další architektonickou firmou, která dosáhla mezinárodního věhlasu, je firma Snøhetta (viz kapitola Norská architektura v 90. letech minulého století). Nová budova opery v Oslu, kterou tato firma vyprojektovala, bude dokončena v roce 2008.
Opera se bude nacházet v nábřežní oblasti Bjørvika ve středu hlavního města, která v současnosti prochází rekonstrukcí. I v jiných částech přístavu se plánuje nová obytná a tradiční městská výstavba, která se bude podobat oblasti kolem bývalého západního vlakového nádraží v Oslu. Plánuje se rovněž stavba velkého muzejního komplexu ve středu města.
Jednou z nejvýznamnějších architektonických událostí posledních let bylo slavnostní otevření nového mezinárodního letiště v Gardermoenu v Oslu. Budova terminálu, postavená v roce 1999 firmou Aviaplan ze dřeva, kamene a skla, má jednoduchý otevřený tvar a propracované detaily. Je bránou do Norska a výchozím bodem, který vítá všechny návštěvníky, kteří přicestují do této země letadlem. Rozvržení terminálu, silniční systém, navazující vysokorychlostní železnice a různé letištní budovy zosobňují snahu norských architektů a projektantů vytvářet špičkovou novou infrastrukturu.