Asi před 1 000 lety byla malá norská království sjednocena do jedné říše, která krátce na to přestoupila na křesťanskou víru. Tím Norsko vstoupilo do kulturní sféry větší Evropy, kde existovala tradice kamenné architektury. V Trondheimu byla nad hrobem sv. Olafa postavena Nidaroská katedrála, nejstarší gotická katedrála v severských zemích. Po celé zemi byly stavěny menší kamenné kostely, obvykle v románském slohu.
Snadná dostupnost kvalitního dřeva dala v Norsku vzniknout tradici dřevostaveb, která má kořeny hluboko v minulosti. I dnes je řada nejzajímavějších nových budov v Norsku postavena ze dřeva, což svědčí o tom, že norští architekti a stavitelé jsou tímto materiálem stále okouzleni.
V ranném středověku řada komunit po celé severní Evropě stavěla dřevěné kostely na pilířích zapuštěných do země. V Norsku byly tyto stavby zdokonaleny do ojedinělých roubených kostelů, které se dnes těší velkému zájmu. V Norsku se dochovalo 28 roubených kostelů, zatímco ve zbytku Evropy prakticky žádné další nezůstaly. Tyto náboženské stavby představují nejdůležitější norský příspěvek světovým dějinám architektury. Roubený kostel v Urnesu je zařazen do seznamu světového dědictví UNESCO. Metoda laftingu, srubových staveb, dosáhla v Norsku značné dokonalosti a existovala v řadě geografických variant. Tradiční norské farmy sestávaly z řady dřevěných budov různých velikostí a funkcí. Tyto stavby jsou v různých částech země různě seskupeny.
Norsko má dlouhé pobřeží chráněné skalnatými ostrůvky a útesy. Rybářské komunity představují další charakteristickou formu dřevostaveb, které ve středověku vyrůstaly podél pobřeží. Bryggenské přístaviště v Bergenu například sestává z řady úzkých dřevěných staveb, které lemují nábřeží. Tento typ staveb pochází od německých hanzovních kupců, kteří toto místo využívali jako centrum svých místních aktivit. V 17. století dánský král založil v Norsku několik nových měst. Dvě z nich, Kongsberg a Røros, měla podporovat těžební činnost. V Kongsbergu byl postaven impozantní barokní kostel, zatímco Røros se chlubí kouzelnými nízkými dřevostavbami. Celé centrum Rørosu a Bryggenské přístaviště byly zařazeny na seznam světového dědictví.
Významné architektonické směry, které vznikly v jiných zemích, často do Norska dorazily se zpožděním a měly na norské stavitelství jen malý dopad. Některé směry však přece jen zanechaly stopy, např. Rosendalské baronství inspirované barokem, které se tyčí nad Kvinnheradským fjordem, a dřevěné rokokové venkovské panství v Bergenu, známé jako Damsgård.
Norská unie s Dánskem byla v roce 1814 ukončena a hlavním městem se stalo Oslo (v té době nazývané Christianie). Architekt Christian H. Grosch je autorem nejstarší části univerzity v Oslu, burzy v Oslu, bývalé Norské centrální banky a řady dalších budov v Oslu, jakož i téměř 70 kostelů po celé zemi. Rozvoj industrializace v polovině 19. st. vedl k nárůstu obyvatel, zejména v Oslu.
Na počátku 20. st. se norští architekti ve snaze vytvořit národní architekturu inspirovali oblíbenými motivy. Město Ålesund, které v roce 1904 zničil požár, bylo rychle znovu postaveno v secesním stylu.
30. léta minulého století, kdy dominoval funkcionalismus, byla silným obdobím norské architektury, avšak skutečného mezinárodního věhlasu se norským architektům dostalo až v posledních desetiletích.