Jedním významným příkladem postmodernismu je však přeměna budovy Skandinávského univerzitního nakladatelství v Oslu – fádní sedmipatrové kancelářské budovy – do hravého mnohotvarého světa (autoři Jan Digerud a Jon Lundberg, 1980). Další dva postmodernistické projekty, které stojí za zmínku, vyprojektované Arne Henriksenem, architektem Norských státních drah, jsou nádraží Holmia, malá železniční stanice na předměstí Osla, a depo železničních vozů v Lodalenu. Obě tyto budovy získaly přední norskou architektonickou cenu – diplom za vynikající architektonický počin Fondu Antona Christiana Houena a znamenaly tak uznání postmoderní vlny ze strany odborníků.
Postmodernismus se vynořil jako protest proti pociťovanému nedostatku výrazovosti v modernismu. Dodal novodobým architektům větší pocit svobody při hledání nových směrů. Přední architekti, jako např. firma Lund & Slaatto, i nadále navrhovali strukturalistická díla, v 80 letech minulého století se však jimi projektované budovy staly rozmanitějšími a bohatšími ve výrazových detailech. Ústředí Norské centrální banky (1986), které tato firma vyprojektovala, zabírá ve středu Osla celý blok domů a úspěšně vytváří harmonii mezi novými a starými budovami. Rozměry kulturního střediska Sølvberget ve Stavangeru (1987) jsou odstupňované tak, aby navazovaly na okolní dřevěnou zástavbu. Kostel svatého Magnuse (1988) v Lillestrømu se skládá z modulárních prvků, které vytváří velký kruhový svatostánek s kaplí na každé straně. Přestože se jedná o novou budovu, odpovídá tradiční představě kostela.