Norské architektonické dědictví zahrnuje řadu různých staveb, od zřícenin, roubených kostelů a jiných typů středověkých staveb po různé novější budovy a komplexy. Značná část starších norských architektonických památek souvisí se zemědělstvím.
Existuje řada důvodů, proč je důležité zachovat architektonické památky. Architektonické památky jsou jedinečným zdrojem informací o minulosti země. Stavby mohou mít v místních komunitách symbolickou hodnotu a mohou posilovat vědomí společné historie a identity obyvatel. Rovněž je důležité zachovat estetické a umělecké kvality staveb. V neposlední řadě platí, že dobrá správa architektonických památek je nezbytnou součástí globálního úsilí o udržitelný rozvoj a snižování spotřeby přírodních zdrojů a znečištění.
Životní prostředí vytvořené zástavbou představuje značnou část celkového norského kapitálu. Správa architektonického dědictví proto zahrnuje dobré využití velké části celkových investic společnosti z ekonomického i ekologického hlediska. Studie prokázaly, že zachování starých budov namísto jejich zboření a výstavby nových budov na tomtéž místě značně snižuje znečištění, minimalizuje vznik odpadu a snižuje spotřebu energie. Jinými slovy, ochrana budov je přímým a významným příspěvkem k udržitelnému rozvoji.
V Norsku existuje propracovaná evidence starších staveb, která na celostátní úrovni nemá obdoby. Tyto záznamy jsou přístupné místním úřadům po celé zemi prostřednictvím oficiálního rejstříku nemovitostí, adres a staveb (rejstřík GAB). Ředitelství kulturního dědictví rovněž vytvořilo státní rejstřík Askeladden, který obsahuje informace o chráněných archeologických a architektonických památkách a lokalitách. Tento rejstřík je důležitým nástrojem k začlenění informací o památkách a lokalitách do územního plánování na obecní úrovni.
Rychle se měnící současná společnost zvyšuje tlak na určité aspekty architektonického dědictví, např. v městských aglomeracích a tradičních průmyslových lokalitách. Norské úřady zabývající se kulturním dědictvím se v maximální míře účastní plánování rozvoje měst, aby mohly upozorňovat na roli norského architektonického dědictví jako významného zdroje vědomí identity a kontinuity obyvatel. Toto úsilí zlepšuje životní podmínky lidí a současně jasně ukazuje, jak lze úspěšně spojit záchranu památek a územní rozvoj.
28 norských roubených kostelů je považováno za významný příspěvek ke světovému architektonickému dědictví. Ředitelství kulturního dědictví zahájilo zvláštní program k záchraně všech norských roubených kostelů.