Archeologické památky jsou nejstaršími stopami lidské činnosti. Nejstarším norským nálezem jsou pozůstatky osídlení na ostrově Magerøy ve Finnmarku staré přibližně 12 000 let. První zákon na ochranu archeologických památek byl přijat v roce 1905. V průběhu let byl několikrát novelizován, aby zohlednil změny ve společnosti a zlepšení úrovně znalostí o různých typech památek a lokalit. Zákon o kulturním dědictví automaticky chrání všechny archeologické a architektonické památky a lokality, které vznikly před rokem 1537. Tento zákon rovněž chrání stavby, které vznikly před rokem 1649.
V současnosti je norským cílem ochrana a zachování reprezentativního výběru archeologických památek a lokalit z různých dob a různých typů.
K norským archeologickým lokalitám patří i lokality s prehistorickým skalním uměním. Skandinávské skalní umění je významnou součástí světového kulturního dědictví.
Ředitelství kulturního dědictví zahájilo program k záchraně norských skalních rytin.
V Norsku je téměř 90 lokalit s zříceninami středověkých staveb. Většina z nich jsou kostely, jsou zde však i pozůstatky klášterů, hradů a pevností. Ředitelství kulturního dědictví v nedávné době zahájilo program zaměřený na ochranu těchto zřícenin.