Prosperita a hospodářský růst Norska závisí na dobrých rámcových podmínkách obchodu s jinými státy. Norsko se proto aktivně podílí na vytváření závazného souboru pravidel mezinárodního obchodu a bylo jednou z 23 zemí, které v roce 1947 vytvořily Všeobecnou dohodu o clech a obchodu (GATT). Tato mezinárodní pravidla se dále posílila a rozšířila v roce 1995, kdy se dohoda GATT změnila ve Světovou obchodní organizaci (WTO). Dnes je WTO globální organizací s přibližně 150 členskými zeměmi a řadou dalších zemí usilujících o členství.
Pravidla WTO chrání země před diskriminací, protekcionismem a dominancí nejsilnějších účastníků mezinárodního obchodu a usnadňují globální růst a rozvoj. V uplynulých 50 letech byla radikálně snížena cla u průmyslových výrobků a v současnosti existují dohody WTO řídící obchod se zemědělskými produkty a službami (GATS) a obchodní aspekty práv na duševní vlastnictví, jako např. patenty, ochranné známky a autorská práva (TRIPS). Systém řešení sporů umožňuje WTO účinně prosazovat svá práva.
V řadě oblastí však stále existují překážky bránící volnému obchodu. V roce 2001, na ministerské konferenci WTO konané v Doha, se členské státy rozhodly zahájit nové kolo jednání s cíle dále snížit překážky volnému obchodu. Členské státy se dohodly věnovat zvláštní pozornost potřebám rozvojových zemí.
Norské průmyslové výrobky a v neposlední řadě i vývoz ryb jsou stále na řadě trhů zatíženy značnými cly. V současném kole jednání má Norsko zvláštní zájem docílit snížení cel u ryb a rybích produktů, zejména u produktů zpracovatelského průmyslu.
V roce 2004 Norsko vyvezlo služby v hodnotě cca 176 miliard norských korun, což je přibližně 24 % celkových příjmů z vývozu. Lepší přístup na trhy u přepravních a jiných námořních služeb, energetických služeb, telekomunikačních služeb a námořního pojištění je pro Norsko obzvlášť důležitý. Norsko se primárně zaměřuje na komerční služby, které významně podporují jiné ekonomické činnosti. Současně Norsko bojuje proti tlaku na otvírání volného trhu v klíčových sektorech veřejných služeb a odmítá kladení přísných požadavků při vyjednávání s nejméně rozvinutými zeměmi.
Rostoucím problémem je využívání ochranářských opatření a antidumpingových cel, které může zabránit v přístupu na trhy. Norské produkty, zejména ryby z rybích farem, jsou i nadále znevýhodněny těmito opatřeními uplatňovanými USA i EU. Norsko se proto v rámci Světové obchodní organizace snaží ztížit přijímání těchto opatření k ochranářským účelům.
Norsko má v úmyslu zachovat životaschopný státní zemědělský sektor, bezpečnost potravin, tradiční vzorce osídlení a žijící kulturní krajinu. Vysoké náklady vedou k tomu, že Norsko je závislé na udržení určité úrovně ochrany prostřednictvím cel a dotování zemědělství. Na druhou stranu je vývoz zemědělských produktů pro řadu zemí velmi důležitý, v neposlední řadě pro rozvojové země. Členové WTO se zavázali liberalizovat obchod se zemědělskými produkty snížením cel a dotačních programů. Jen obtížně však lze dospět k dohodě, jak toho dosáhnout.
Norsko má silný zájem přispívat k větší globální prosperitě. Více než tři čtvrtiny ze 150 členských zemí WTO jsou rozvojové země a obchod s jinými státy je velmi důležitým zdrojem zvyšování jejich příjmů a vytváření základů k silnějšímu hospodářskému růstu. Norsko proto svými aktivitami ve WTO zdůrazňuje potřebu zabezpečit zvláštní potřeby rozvojových zemí.
Norsko uvítalo výsledek ministerské konference WTO, která se konala v Hongkongu v prosinci 2005, kde bylo přijato několik rozhodnutí důležitých pro rozvojové země (zejména ty nejméně rozvinuté) a byly připraveny plány na uzavření jednání zahájených na konferenci v Doha do konce roku 2006. Norsko bude prostřednictvím konstruktivních příspěvků usilovat o to, aby kolo rozhovorů zahájených v Doha vedlo k vyváženému výsledku, který zabezpečí zájmy všech svých členů.