Podíl zdrojů přírodní energie na hlavu je v Norsku velmi vysoký, přičemž vodní energie přestavuje nejvýznamnější zdroj. Topografie a hydrologický statut země mají za následek soustředění dešťových srážek v západní části země, kde poté ve velkém množství odtékají prostřednictvím vodopádů a říční soustavy. Velké množství přirozených jezer a vodních toků ve vysokých nadmořských výškách v řídce obydlených nebo neobydlených horských oblastech umožnilo vybudovat soustavu přehrad a regulačních nádrží, které na jaře, v létě a na podzim zachycují vodu, která se pak v zimě využije k výrobě energie.
Dalším významným domácím zdrojem energie je ropa z norského kontinentálního šelfu. Odhaduje se, že celkové norské zásoby ropy činí 13,2 miliard běžných m3. Většina norských ropných produktů se vyváží. V domácím průmyslu se ropa používá k výrobě pohonných hmot, k vytápění obytných budov a továren a jako surovina v petrochemickém průmyslu.
Na Špicberkách v souostroví Svalbard se těží uhlí, při výrobě energie v pevninském Norsku však hraje jen zanedbatelnou roli.
Kromě vodních elektráren patří k obnovitelným zdrojům energie v zemi energie vodních vln, solární energie, větrná energie a energie z biomasy. Společně mohou tyto alternativní zdroje ročně dodávat cca 20 TWh. Norsko má značný potenciál využití větrné energie, zejména v pobřežních oblastech, náklady na větrné elektrárny jsou však stále vysoké. Dodávku tepla k vytápění lze částečně krýt elektricky poháněnými tepelnými čerpadly, která využívají tepla z půdy či jiného okolního prostředí.
Domy jsou stavěny tak, aby maximálně využívaly přirozeného vytápění sluncem. Přímá solární energie je rovněž využívána např. v podobě fotovoltaických panelů k napájení světel, rádia a televize na víkendových chatách. Biomasa, tj. dřevní oštěpky a jiný materiál biologického původu vzniklý v zemědělství a průmyslu, se v jisté míře využívá, její potenciál však dosud není plně využit. Energie vodních vln je předmětem rozsáhlého výzkumu, v současnosti se však využívá jen v malé míře.