Norsko je šestým největším producentem elektřiny z vodních elektráren na světě. Norská soustava vodních elektráren byla navržena tak, aby se vyrovnala s kolísáním přirozené dodávky vody do elektráren a byla schopna pokrýt měnící se sezónní spotřebu elektřiny. Řada nádrží uchovává vodu z nadprůměrně deštivých let k použití v letech s podprůměrnými srážkami – usnadňuje se tak koordinace dodávek elektřiny se zeměmi, které využívají elektřinu z tepelných elektráren. Obchod s energií mezi Norskem a jinými státy zaštiťují organizace Nordel a Nord Pool, které řídí výměnu elektřiny mezi severskými zeměmi.
Rostoucí poptávka po elektřině se tradičně uspokojuje budováním nových hydroelektráren. Nicméně v polovině 90. let 20. st. se vláda rozhodla postavit dvě plynové elektrárny. Zavedení výroby elektřiny z plynu je v Norsku předmětem vášnivé debaty a setkává se s protesty ze strany ochránců přírody.
Provádí se rovněž rozsáhlý výzkum zaměřený na využití atomové energie, Storting (norské národní shromáždění) však v roce 1979 odložil plány na vybudování atomových elektráren.
Elektřina je v Norsku rozváděna do domácností prostřednictvím nízkonapěťové (230 a 400 V) a vysokonapěťové (22 kV) sítě – národní rozvodná soustava dodává elektřinu do regionální soustavy a ta ji dále distribuuje v místě spotřeby pod mnohem nižším napětí. Jsou postaveny velkokapacitní elektrárny vyrábějící elektřinu o napětí 300 – 420 kV, které jsou schopny dodávat elektřinu i na velké vzdálenosti. Různé sítě jsou v Norsku společně propojeny prostřednictvím národní rozvodné soustavy. Tím je usnadněna interní koordinace dodávek a prodej elektřiny a je zajištěno optimální využití jednotlivých elektráren při měnících se podmínkách výroby. Elektrické vedení napojené na sousední země umožňuje obdobným způsobem koordinovat dodávky a prodávat elektřinu i přes hranice státu.