Je historickou shodou okolností, že dva norští velikáni polárních expedicí, Fridtjof Nansen a Roald Amundsen, žili ve stejnou dobu. Amundsen se narodil v roce 1872, dvanáct let po Nansenovi, poblíž města Sarpsborg na jihovýchodě Norska. Opustil plánovanou kariéru lékaře a namísto toho se rozhodl zasvětit život polárnímu výzkumu. Jako vyškolený námořník pracoval na obchodní lodi v Arktidě a posléze se stal prvním důstojníkem na lodi Belgica, která v letech 1897-1899 jako první přezimovala v Antarktidě.
Na základě zkušeností, které získal na těchto plavbách, nabyl Amundsen přesvědčení, že se dokáže vypořádat s výzvou, která po 300 let odolávala všem mořeplavcům, Severozápadní cestou. Průzkumníci již dlouho věděli o existenci této cesty spojující Evropu s Asií severně od severoamerického kontinentu, žádná loď ji však nedokázala přeplout celou. Amundsen si koupil robustní 45tunovou loď Gjøa vybavenou plachtami a motorem o výkonu 13 koňských sil a v létě roku 1903 s ní a posádkou šesti mužů vyplul z fjordu Oslo, aby si našel cestu vodami Severozápadní cesty plnými ledových ker.
Expedice uspěla a v srpnu roku 1906 Gjøa zdolala poslední úsek cesty. Během cesty posádka rovněž shromáždila velké množství vědeckých údajů, z nichž nejdůležitější se týkaly magnetismu země a pozorování přesné polohy magnetického severního pólu. Členové expedice navíc shromáždili etnografický materiál o populaci Eskymáků žijících podél Severozápadní cesty.
Povzbuzen tímto brzkým úspěchem, Amundsen zaměřil svou pozornost na severní pól. Plánoval, že nechá svou loď zamrznout v ledu severně od Beringovy úžiny, nedařilo se mu však získat finanční prostředky. V září roku 1909 se objevily zprávy, že Američané Robert Peary a Frederick Cook dosáhli severního pólu. Amundsen se poté rozhodl svou expedici na severní pól odložit a mezitím se pokusit dosáhnout jižního pólu před Robertem Falconem Scottem, který již byl na cestě do Antarktidy v čele početné expedice.
V srpnu Amundsen vyplul na jih na lodi Fram, kterou mu poskytl Nansen. Aby mohly proplout Beringovou úžinou, musely tehdy lodě obeplout Hornův mys. Proto, když Fram zamířil na jih, nikdo neočekával změnu plánu.
Když však loď zastavila na Madeiře, Amundsen informoval členy expedice, že jejich cílem je jih a ne sever. Scottovi byl odeslán telegram, který ho informoval, že norská expedice míří do Antarktidy. Dramatický závod, který tím začal, dodnes nepřestává uchvacovat mysl lidí.
Amundsen umístil svůj základní tábor v Zátoce velryb. Byl tak blíže jižnímu pólu než výchozí bod Scotta - úžina McMurdo. Terén mezi Zálivem velryb a pólem však dosud nebyl prozkoumán, zatímco Scott půjde cestou, kterou vytyčil jeho krajan Shackleton v roce 1908. 19. října 1911 Amundsen opustil základní tábor se čtyřmi společníky, čtyřmi sáněmi a 52 psy. Amunsenova mise měla jen jediný cíl: dosáhnout pólu, a to rychle. O dva měsíce později byl tento úkol splněn, pět týdnů předtím, než Scott a jeho vyčerpaní muži dorazili k pólu a našli tam Amundsenovu vlajku a stan.
14. prosince 1911 byla na pólu vztyčena norská vlajka. Norský tým překročil nebezpečnou Rosovu bariéru a dosáhl paty vysokého pohoří protkaného ledovci. Další postup se zdál být nebezpečný. Díky své obratnosti a značné dávce štěstí se mužům podařilo přejít přes ledovec Heiberg, překročit horské pásmo a dostat se na plošinu, která vedla k pólu.
Pro průzkumníka Amunsenova formátu tak už nezbyly žádné velké výzvy, zůstával však jeden cíl, který si přál provést: prozkoumat Arktický oceán z ptačí perspektivy. V roce 1925 proto podnikl odvážnou expedici ve dvou hydroplánech N24 a N25. Letadla musela nouzově přistát na ledu 88° severní šířky, ale členům expedice se podařilo s jedním z nich znovu vzlétnout a vrátit se do Svalbardu o tři týdny později.
Expedice s hydroplány se spolu s Amundsenem zúčastnil Američan Lincoln Ellsworth, který ji i financoval. Následujícího roku Roald Amundsen spolu s Ellsworthem a Italem Umbertem Nobilem vedli expedici ve vzducholodi Norge (Norsko) ze Svalbardu přes severní pól na Aljašku. Výzkumníci přeletěli nad dosud neznámým územím a zaplnili tak poslední prázdné bílé místo na mapě světa.
Amundsen zasvětil polárnímu průzkumu celý svůj život. A stane se mu i osudným. Když se Nobile o dva roky později vydal na druhý polární let na palubě Itálie – sestry vzducholodi Norge – expedice se ztratila. Amundsen se přidal k pátrací skupině, která se je vydala hledat. Druhá pátrací skupina nalezla vzducholoď a Nobileho naživu, Amundsen a jeho společníci se však již nikdy nevrátili.