Domácí násilí je vážným a do určité míry skrytým sociálním problémem. Norské zákony zakazují jakékoli použití násilí, jelikož představuje porušení základních lidských práv. Násilí a zneužívání v rámci rodin a partnerských dvojic je obzvlášť závažný problém, který má značné dopady na všechny zúčastněné osoby. Domácí násilí je nepřijatelné a je nutné vynaložit takové úsilí, které tomuto jednání zabrání a bude proti němu bojovat.
V listopadu roku 1999 vláda zahájila akční plán boje proti násilí páchaném na ženách. Tento plán se zaměřuje na násilí páchané v soukromí, které je konkrétněji definováno jako násilí páchané na ženách.
V dubnu 2003 byla Stortingu předložena zpráva č. 29 (2002 – 2003) týkající se povinností spojených s rodinným životem a rodičovstvím. V kapitole šest tohoto dokumentu se zdůraznil problém domácího násilí. V prosinci roku 2003 předložila vládou jmenovaná komise oficiální norskou zprávu č. 2003:31 nazvanou Právo na život bez násilí.
V červnu 2004 byl zaveden Akční plán boje proti domácímu násilí. Tento plán uvádí 30 opatření, jejichž cílem je naplnit následující čtyři základní cíle:
- Zlepšit úroveň spolupráce a informovanosti v podpůrných službách.
- Zvýšit povědomí o domácím násilí a zlepšit situaci změnou postojů lidí.
- Zajistit, aby se obětem domácího násilí dostalo odpovídající pomoci, ochrany a podpory.
- Přerušit spirálu násilí posílením nápravných programů pachatelů.
Opatření uvedená v akčním plánu zahrnují podporu tříletého celostátního projektu „Děti žijící s násilím v rodině“ a větší důraz na postih pachatelů domácího násilí.
V lednu roku 2004 bylo založeno Norské centrum studií násilí a traumatického stresu. Účelem tohoto centra je rozvíjet, spravovat a šířit poznatky a zkušenosti, které pomohou snižovat sociální a zdravotní dopady násilí a traumatického stresu a předcházet jim. K hlavním činnostem centra patří výzkum, vývoj, vzdělávání a vytváření sociálních dovedností, poradenství, dozor a šíření informací.
V Norsku existuje přibližně 50 azylových domů poskytujících ochranu týraným ženám a dětem. Řadu z nich založila a provozují nevládní sdružení žen. Tyto azylové domy jsou spolufinancovány obecními a státními úřady. Jestliže obecní úřady uhradí 20 % prostředků na provoz azylového domu, stát poskytne zbylých 80 %. V Norsku existuje přibližně 17 center pomáhajících obětem incestu. Tato centra jsou financována stejným způsobem jako uvedené azylové domy.
V posledních letech stoupá počet žen – imigrantek, které vyhledávají pomoc azylových domů. V roce 2004 pocházelo přibližně 48 % klientů těchto azylových domů z imigrantských kruhů. Tyto ženy a jejich děti se často nacházejí v extrémně zranitelném postavení, proto byla přijata opatření, která mají přizpůsobit služby v krizových centrech jejich potřebám. Vláda rovněž zavedla akční plány boje proti vynuceným sňatkům a mrzačení ženských pohlavních orgánů.
V roce 2002 byla v každém norském policejním okrsku vytvořena funkce koordinátora pro boj s domácím násilím, která má zlepšit činnost policie v prevenci domácího násilí.
Útoky spojené s násilím v soukromí se v Norsku stíhají na základě obecných ustanovení trestního zákoníku. Oběti sexuálního nebo domácího násilí mohou využívat bezplatnou právní pomoc. Toto pravidlo se vztahuje na ženy zneužívané svými manžely nebo osobami žijícími ve společné domácnosti i na prostitutky. V roce 1988 byly pro všechny případy domácího násilí zavedeny bezpodmínečné tresty. Trestní kauzu lze předložit soudu i v případě, že oběť stáhne formální zprávu. Další účinný prostředek v boji s násilím páchaným na ženách představuje ustanovení zákona o trestním řízení, které uvádí, že jednotlivci může být zakázáno vstupovat do konkrétní oblasti nebo kontaktovat jinou osobu, pokud se lze oprávněně domnívat, že tím poruší právo této osoby na nezasahování do jejího pokojného života.